Svátek má: Jonáš

Komentáře

Dělení světa

Kampaně radostně pokračují. Zejména současný primátor Prahy z Olomouce Tomáš Hudeček se postaral o to, aby si jej zapamatovali úplně všichni.


Zhmotněný sen každého piáristy. Prahu označil za prakticky jediné město v republice, hodné politické pozornosti, přičemž například takovou Ostravu či Břeclav označil za … nic. O Olomouci se raději nezmínil.

Nevím, jak je to v Brně nebo jinde, ale pražská kampaň  opět bojuje proti kmotrům, developerům… proti všem. Přičemž jedno z hnutí bojujících proti je ryze developerské.  Pokud park nechtějí na plakátech ti, kteří výstavbu povolili, inu, co říct.  Taková Vidoule, sídliště, které je naplánované místo parku a proti němuž protestuje velká část Prahy 5. Tu magistrát na svém posledním zasedání před volbami přerušil. Na plakátech sice stavbu nikdo nedopustí, ale to by ten bod museli zamáznout a ne přerušit. Takže nepochybuju o to, že po volbách všichni ti milí ekologičtí lidé ten beton na ten kopec nalijí a developera zkasírují jak je zvykem. On už s tím počítá…

V kampaň se zvrhlo i jednání sněmovny.  Už aby bylo po volbách. Ovšem, bohužel, žijeme v zemi, kde jsou volby prakticky neustále, že…


Zasedal mediální, tedy volební výbor sněmovny. Na programu měl neslučitelnost funkcí radní velké rady Jany Kasalové a rozhlasového radního Ivana Vodochodského. Dopadlo to…. Tak nějak zvláštně. Pokud jde o Janu Kasalovou, věc se vyřešila rychle. Ivan Vodochodský, kterému vcelku nevadí být městským a krajským zastupitelem a současně radním, to byla jiná káva. Přiznávám, že jsem netušila, že ten bodrý televizní kuchař je ve skutečnosti docela arogantní. Ale je to asi tím, že vařit mne  učila moje matka a babička, takže opravdu neřeším, jak se dělají míchaná vajíčka.

Neslučitelnost funkcí Vodochodského byla nejen zjevná, jak vyplynula navíc i  z písemného posudku Parlamentního institutu – nikoliv ovšem z projevu jeho představitele, který prakticky popřel to, co napsali poslancům do analýzy – ale Vodochodský dokonce kandiduje do zastupitelstva opět. Městského. Prý kdyby ho zvolili, vzdá se mandátu. Tak proč teda kandiduje?  Pokud ústavní právníci z Parlamentního institutu hodlají  takto řešit věci tak zjevné, jako je střet zájmů, je na čase je vyměnit a začít přemýšlet o zákonech, které nikdo nezpochybní.

Zatímco Martin Kolovratník z ANO pochopil, že to prostě problém je, jeho stranický kolega a šéf výboru Martin Komárek nechtěl o nějakém projednávání na plénu sněmovny asi slyšet. Zákon je prý špatný a tak jej kvůli kuchaři s politickými ambicemi předělá. Ten dobrý muž by ovšem ve svém nadšení radním povolil všechny střety zájmů. Já taky nechci platit v obchodě. Takže můžu teda krást, protože zákon se mi taky nelíbí… Díky, že to vím.  Obrátím se na Martina Komárka. Ze sociálních demokratů na výboru opět nebyl ani jeden, ostatně jako obvykle. Nebyl přítomen ani předseda klubu ČSSD Roman Sklenák, exministr kultury Jandák ani starosta Birke.  O právníkovi Chvojkovi nemluvě. Možná je načase, abychom přestali volit ty protikorupční  nepolitiky a začali zase volit politiky, kteří znají pravidla a ctí zákony. A berou peníze pouze za odvedenou práci ve prospěch idejí své strany a jejich voličů a ne za členství ve třech výborech, když pak nechodí ani na jeden.

Kolovrátník se ovšem vzepřel a prohlásil,  že problém přeloží k řešení sněmovně i bez stanoviska výboru sám. S návrhem usnesení o odvolání Ivana Vodochodského pro neslučitelnost funkce člena Rady ČRo s funkcí ve veřejné správě dle § 5 odst. 1 zákona o ČRo. Protože oprávněna rozhodnout je stejně pouze celá Sněmovna, nikoliv výbor. Štěstí přeje statečným a připraveným. Odvahu měl, připraven byl. No a pokud se téma odvolání  člena Rady ČRo někdy dostane na plénum sněmovny, uvidíme, kterak poslanci ctí zákony, které sami kdysi psali. Konkrétně pasáž o střetu zájmů členů Rady psal poslanec ČSSD Miloslav Kučera v lednu roku 2001, těsně po televizní krizi.

Kromě samotného projednávání byl výbor také pozoruhodný tím, že se na místech pro veřejnost a novináře zjevila bývalá předsedkyně Rady Českého rozhlasu Dana Jaklová,  proslavená zejména likvidací stanice Wave a generálního ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka. I ona ostatně „byla řešena“ kdysi ve sněmovně kvůli střetu zájmů. Protože působila ve funkci členky bytové komise Rady městské části, jsa nominována svou mateřskou partají – ODS. Tehdy zabránili jejímu vyhození poslanci ODS a KDU-ČSL, dnes TOP09.

V pondělí by mělo vyjít první číslo časopisu Reportér, do něhož se uchýlil například investigativní Jaroslav Kmenta. My, starci, kteří pamatujeme týdeník Reportér z osmašedeátého, který byl nakrátko oživen na počátku devadesátých let, nedůvěřivě čekáme. Snad to bude něco jiného, než přepsané odposlechy.  Reportér vyjde na papíře, bude mít i webovou stránku a také  má být dostupný Androidem a iOSem. Šéfredaktorem je Robert Čásenský, který býval šéfredaktorem deníku Mladá fronta DNES.

Sněmovna se  zaobírá sankcemi proti Rusku, což je poněkud zvláštní, vzhledem k tomu, že si s tím nikdo neví rady. Jestřábi stále poletují, každý klacek má ovšem dvě strany a ty rány, které dostává Česko díky sankcím , nikdo nechce pofoukat. Tím méně platit. Pomník padlým hrdinům s dělovými salvami ovšem patří premiérovi Sobotkovi (ČSSD),  který čelí protiruské orientaci médií i politických protivníků  a zdravému rozumu valné části svého vlastního poslaneckého klubu,  členů i voličů, takže souhlasí jen s těmi sankcemi, které nepoškodí českou ekonomiku. Jinými slovy se sankcemi nesouhlasí, ale jenom měkce.

Ale koneckonců nám již i naše slunce jasné, prezident Obama, sdělil, že bude bombardovat islámský stát a islámské radikály vůbec. Třebas i v Sýrii, která ač v ní probíhá Američany vyprovokovaná občanská válka. Obamovi gratuluji, zejména když víme či alespoň tušíme, že Islámský stát vznikl také nehynoucí zásluhou a za nemalé organizační, finanční a zbrojní podpory Spojených států. Islámské teroristy podporovaly USA v Libyi, v Egyptě, v Sýrii i v Íránu. No jo, no, blbý.

Velmi potichu až bezhlučně probíhá ve světové politice konflikt dvou supervelmocí, zažehnutý kdysi kdesi kdesi v českých Brdech. Ač se USA dušovaly a zapřísáhaly,  že nechtějí radar v Brdech proti Rusku, ale proti „darebáckým! státům, které ovšem do Evropy nedostřelí, vyšlo nyní najevo,  že pravým důvodem jsou „utluščennyje charaktěristiky“ střel Iskander a strach ze střel Ruběž. USA se domnívají,  že Rusové tyto rakety vylepšili tak, že by měly spadat pod smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu INF (Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty), kterou podepsal Gorbačov a která se týká střel s doletem 500 - 5 500 kilometrů. Rakety Iskander-M totiž Rusko rozmístilo nejen v Kaliningradské enklávě jako odpověď na polská sila a radary AEGIS na lodích v Baltském moři, ale nyní je nejspíš rozmístí i na celé své západní hranici až po Krym. Rusko navíc  testovalo novou balistickou raketu RS-26 Ruběž pro mobilní raketové jednotky, která   má mít menší  rozměry a menší hmotnost  než moderní ruské střely Topol-M a RS-24 Jars., vyvíjí ponorkovou ICBM Bulavu. Ruský vicepremiér Dmitrij Rogozin  mluvil o nové RS-26 Ruběž jako o „zabijáku protiraketové obrany“ a tvrdí, že proniknou jakoukoliv, sebedůmyslnější i vícevrstevnou protiraketovou obranou. Vzhledem k schopnosti střel Iskander manévrovat pseudobalisticky,  nelze se Američanům divit. Pokud Rusko vybavilo pseudobalistickým manévrováním i interkontinentální střely,  jsou prakticky nesestřelitelné. USA nepotřebují silného a sebevědomého partnera, kterého budou respektovat. Potřebují ekonomicky i bezpečnostně slabé a peskovatelné Rusko, proti kterému budou uplatňovat salámovou taktiku obkličování  a rozšiřování prostoru NATO ze severu i z jihu. Tato tajná vojenskodiplomatická válka supervelmocí se v českých médiích neobjevuje. Jen ve Wall Street Journalu.

Skotové také stojí před volbou zda být,  či nebýt součástí Británie a zdá se, že jejich kampaň je úspěšná. Skotsko se štíplo půl na půl a ani mediální bomba v podobě druhého dítěte budoucí queen consort to asi nevyřeší. Natož spanilé jízdy po libém skotském kraji, které pořádají narychlo britští představitelé - konzervativci i labouristé. Měli si vzpomenout dřív. Londýn má u tří milionů Skotů pověst nafoukané a asociální metropole. Nicméně, nikdy jsme o Skotsku neslyšeli tolik jako teď, teda kromě toho, že tam bydlí Jan Čulík, mají tam vrchovinu a občas zelené pivo.

Svět sleduje přímým přenosem soud s Oskarem Pistoriusem. Proč, to nevím. Chápu, že je to slavný atlet, který zastřelil, snad omylem, svou  přítelkyni. Samozřejmě, že mne to zajímá, ale že bych musela sledovat jednání jihoafrického soudu? Proč nesleduje svět třeba proces s Krejčířem?

Mediální firmy se patrně vrhnou na hry. Poslední zoufalý pokus, jak zachránit kamenné domy. USA Today ještě do konce měsíce hodlá na svých stránkách nabídnout 70 her zdarma. John Geddes, historicky první ředitel listu pro hry, zábavu a eventy,  oznámil, že půjde zejména o cvičení mozku a rovněž o hry typu arkády. Hodlají nabídnou solitaire, mahjong a další. USA Today ale nejsou jedinou společností, která zjistila, že nabídka her je výhodná. Například Washington Post hledá platformu,  na níž by bylo možné hry vytvářet. BuzzFeed  vytvořil tým, který bude tvořit hry, vztahující se k obsahu, The New York Times zveřejňuje na svých stránkách alespoň křížovky. Český rozhlas na svém internetu pro děti zveřejňoval vzdělávací hry ze stejného důvodu už v roce 2004. Dnes tyto iniciativy utichly. A návštěvností rozhlasového webu se už Alexandr Pícha jako vedoucí online oddělení dva roky nechlubí. Nemá čím.

Irena Ryšánková