Svátek má: Bartoloměj

Komentáře

Jan Skopeček

politik (ODS)

Další útok na Václava Klause: Jde o mnohem víc než jen o školství

Ohlášená nominace Václava Klause na post předsedy Národní rady pro vzdělání opět probudila profesionální "klausobijce".


Byl to pro ně téměř dar z nebes, protože bez nějaké petice či "občanské" iniciativy proti Václavu Klausovi by se už nudili. Jejich argumenty, stejně jako zbabělá reakce ministra školství na ně, zasluhují zamyšlení.
 
Za východisko může posloužit komentář Lukáše Jelínka "Čemu se přiučit od Klause" v sobotním Právu.
Autor zde dokázal do jednoho textu vtěsnat mix výhrad levicového komentátora proti hlavnímu představiteli pravicového myšlení u nás a k tomu výčitky post-politického ražení, že je Václav Klaus politikem (což je dnes hlavní překážka pro jakoukoliv veřejnou funkci).
 
Jelínek se bojí, že jmenováním exprezidenta Klause do čela rady začne státní boj s enviromentalismem, lidskoprávismem, homosexualismem, NGOismem, genderismem, multikulturalismem atd. Bezelstně nám tím potvrzuje obavu, že se tyto levicové ideologie na našich školách už prosadily a že je úkolem levicových komentátorů, občanských iniciativ a nejrůznějších petentů bránit je proti představitelům racionálního myšlení.
 
Zatímco tyto myšlenkové směry jsou na školách vítány a jejich reprezentanti mají neomezenou možnost promlouvat do podoby výuky, Václav Klaus – jako reprezentant liberalismu a konzervatismu – je osobou vyčleněnou už jen z diskuse o směřování našeho školství.
 
Václavu Klausovi nikdy nešlo o pašování liberálních či konzervativních myšlenek do výuky na školách, ale o to, aby se do výuky vrátil důraz na skutečné, exaktní, "tvrdé" znalosti před tzv. "soft skills", aby se výuka orientovala na výkon, aby se učilo logickému myšlení, aby se vrátil význam a podíl přírodovědných předmětů ve výuce, zejména matematiky.
 
Ve stejném komentáři, ze kterého čiší strach z ohrožení dnes na školách vládnoucích novodobých kolektivistických ideologií, je Václav Klaus označen za kazatele vedoucího ideologický zápas.
 
Rodiče by se divili
 
Václav Klaus má prostě smůlu, že v probíhajícím ideologickém střetu stojí na straně svobody jednotlivce. Kdyby byl na straně opačné, na straně "politicky korektních" ideologií, které svobodu jednotlivce ukrajují, nikdo by mu v cestě do školské rady nestál.
 
Vědí rodiče žáků a studentů, jaké směry se na školách prosazují? Má pravice vůbec ještě sílu a ambici se takto otevřenému přiznání levicové indoktrinace na školách vůbec postavit?
 
Pro Václava Klause je překážkou i to, že byl politikem a na řadu témat má vyhraněné názory. To je asi tou nejtragičtější ukázkou naší doby charakteristické porážkou politiky. Místo osobností, které naši zemi posouvaly tím či oním směrem, místo osobností, které mají silný a jasný názor na řadu společenských témat, budeme na podobné pozice hledat amorfní osoby bez jakéhokoli názoru, jejichž jedinou kvalifikací bude, "že si nezadaly", resp. že si zadaly se všemi.
 
Dnes je názor a aktivní politická kariéra vyčítána reprezentantovi pravice. Garantuji Lukáši Jelínkovi, propagátorovi sociáldemokratismu, že svatá válka proti politice nakonec postihne i jemu podobné. Pokud se rychle nezmění v "odborníka" (na cokoliv, nejlépe však na velmi minoritní oblast), nemá ve veřejném diskurzu šanci.
 
Jelínek se nezastaví ani před označením Václava Klause za uzavřeného intelektuála. To je naprosto směšné. Málokdo se zúčastnil tolika intelektuálních debat a vstoupil do takového množství společenskovědních témat, v rámci kterých čelil nejrůznějším oponentním názorům, jako právě Václav Klaus.
 
Není náhodou, že se Václav Klaus těší respektu skutečných domácích i zahraničních osobností, které, ač s ním třeba nesouhlasí, respektují jeho intelektuální přínos.
 
Urážející je Jelínkova věta, že "mít načteno, dokázat psát a absolvovat život bohatý na zážitky nedělá z člověka experta na vzdělání". Je třeba L. Jelínkovi připomenout, že Václav Klaus působil ve vědeckém světě již před listopadem 1989, než jej musel pro své názory opustit (jak je ta dnešní doba té předlistopadové stále více podobná). Po listopadu 1989 získal Václav Klaus docenturu na Univerzitě Karlově a profesuru na Vysoké škole ekonomické v Praze.
 
Na Národohospodářské fakultě této vysoké školy je členem vědecké rady, příležitostně přednáší, je členem zkušebních komisí doktorského studia, aktivně se účastní jejího akademického života. Také získal více než čtyři desítky čestných doktorátů univerzit z celého světa.
 
Neznám jiného českého politika a snad ani vysokoškolského profesora, který by přednesl tolik přednášek a projevů na zahraničních školách. Naposledy vedl Václav Klaus cvičení a přednášel na prestižní michiganské univerzitě Hillsdale College předminulý týden a na Univerzity of Udine minulý týden.
 
Chládek prohrál
 
Ještě smutnější je reakce ministra školství Chládka. Není pro politika nic horšího, než když neumí stát za svým názorem či rozhodnutím déle než pár hodin poté, co se na něj snese útok "občanských iniciativ". Jeho reakce potvrzuje, že rozhodování o reálných věcech dnes dělají nikým nevolené nátlakové iniciativy, nikoli zvolení politici.
 
Pro Chládka je to ještě horší porážka, než kterou zažil v senátních volbách, ač si to dnes možná ještě neuvědomuje.
 
Na školách se prosadily levicové ideologie a Václav Klaus je vyčleněn už jen z diskuse

Jan Skopeček
(právo,ods)