Svátek má: Vladimír

Komentáře

Karneval v Riu taky neumožní nikomu věnovat pozornost něčemu jinému

Veškerý veřejný prostor dnes zaplnilo třeštění okolo tak zvané ústavní krize. Její příčinou byl záměr premiéra Sobotky zbavit Andreje Babiše funkcí ve vládě České republiky.

Akce, která pro svou podivuhodně dynamickou frekvenci (pro jejich  všeobecnou známost není nutné popisovat jednotlivé scénky odehrávající se na trajektorii plné taktických kliček a obratů) vyvolala více tendencí, než bylo možno očekávat od pouhé snahy očistit vládu, již Sobotka zcela jistě považuje za seriózní,  od působení jednoho neseriózního vicepremiéra a ministra financí.

Dnes se totiž zaplňují náměstí, jež v  posledních sto letech české (a československé) historie  slyšela již mnoho výzev a volání po demisích či razantních trestech (připomeňme, že  provolávaných na bázi nejrůznějších ideologií).  Dnes spontánně se tvářící lidé vehementně volají po  demisi prezidenta Zemana.  A do toho zvoní klíči.     

Vyjma spousty politologických úvah napěchovaných psychologickými sondami do duše mstivého prezidenta a po moci toužícího premiéra třesoucího se, že vyjdou napovrch jeho minulé nekalosti,  psaných i autory, kteří se běžnému politickému hemžení nevěnují, charakterizují současnou situaci i znaky vlastní opravdovému akčnímu příběhu.

Nechybí zde totiž temné stíny institucí sídlící v domech neoznačených pravým firemním názvem, v nichž  se to hemží lidmi vystupujícími pro jistotu zcela bez jména. Ministru řídícímu rezort, jenž se přes oficiálně deklarovanou starost o bezpečnost obyvatelstva nikde na světě netěší přílišné popularitě jsou kladeny dotěrné otázky. Ví něco o sledování, tajném nahrávání nebo agentech provokatérech nasazených na vládního činitele, který je mimo jiné prvním náměstkem předsedy Bezpečnostní rady státu?  A kdo vlastně na Babiše narafičil to, co tak dobře umí ovládat oni šikulové cvičení pro neslyšný a neviditelný pohyb lynchovským světem, kde "sovy nejsou, čím se zdají být“?

Role jsou rozdány, hra je rozehrána, probíhá obrovská společenská diskuze a vřava. Lidé vyjadřují, na čí straně a proč tam stojí. Sdělují své sympatie, nadávají, kritizují, zatracují. Facebook je rozžhavený, kanalizuje emoce, občas někoho blokne.  Ale jinak svoboda slova, jak tomu má být  ve správném  demokratickém právním státě.


Především je však dokonale zaměstnána pozornost veřejnosti, ale i médií. Tak dokonale, že je odvedena pozornost od cokoli jiného.  Média mají alibi.  I kdyby se totiž za oponou současného dění odehrávalo cosi dalšího, než jsou výkřiky o daňových podvodech ministra financí, o mravním úpadku prezidenta, o premiérově podílu na podivné privatizaci černouhelných dolů, jež Bakalovi přinesly miliardy a deseti tisícům lidí  na Ostravsku existenční problémy, média by nikdo nemohl napadat, že se tomu jako bdící  „hlídací pes demokracie“ nevěnovala.  Musela se přece věnovat dramatickým událostem spojeným se společensky nebezpečnou ústavní krizí.  Jistě bychom slyšeli, že prvořadým úkolem médií je přispívat k boji o ochranu Ústavy. Proč však média mlčí tehdy, jestliže poslanci šesti stran a hnutí navrhují Poslanecké sněmovně pokřivit ve prospěch agresivních choutek Severoatlantické aliance Ústavu změnou jejího článku 43, je nezodpovězenou otázkou.

Ale k tomu odvedení pozornosti. Jedná se o oblíbený prostředek z arzenálu tajných služeb. Vypuštěním falešného balónku se sleduje odvrácení zájmu od věci, již je zájem utajit (třeba jen na potřebnou dobu). Z historie je známo, jak dvojitý agent krycím jménem Garbo oblafnul Hitlera, který uvěřil, že k vylodění spojenců v Normandii (operace Overlord) nedojde, že se jedná pouze o zastírací manévr. Kdo se nezajímá o historii špionážních operací, ten si alespoň jistě vzpomene na udatného Jamese Bonda, jenž ve filmu Thunderball pro odlákáni pozornosti zastřelí žraloka. Sestoupíme-li z výšin sofistikovaných metod světových špionážních centrál níže, zjistíme, že na Táborsku skupina zlodějů, dříve než se pustila do vykradení vytypovaného objektu vždy zapálila poblíž nějaký seník, čímž na potřebnou dobu zaměstnala policii. Nehledě na to, že možnosti, jak vytvářet léčky k odlákání pozornosti velmi rády používají  programy PC her a znají je tedy dnes i malé děti. V poslední době je populární například PC game pod názvem STYX: MASTER OF SHADOW s  důvtipnou léčkou políčenou na jeskynního trolla.

Současný velkolepý humbuk zjevně není pouze přirozeným důsledkem vztahů na české politické scéně, ale přispívají k němu svým aranžmá zruční manažeři. Někteří se k tomu hrdě a jmenovitě hlásí, někteří jsou z povahy věci raději utajeni.  Události svou intenzitou připomínají mumraj karnevalu v Riu. Ten taky každoročně nejméně od pátku do Popeleční středy zaměří pozornost všech jen a jen na karnevalové rojení a nedovolí vnímat cokoli jiného.

S rizikem, že zejména konspirační praktici se tomu vysmějí jako konspirační teorii se v souvislosti s dnešní show vtírá otázka, zda vše, co se v Česku aktuálně děje kolem oné neslavné „ústavní krize“ není oním balónkem vypuštěným k odlákání pozornosti od „čehosi jiného“.  

Jaroslav Hošek