Svátek má: Zlata

Komentáře

Michal Kraus

ekonom a politik

Kterak se veřejné peníze snadno mění v soukromé zisky

Díky finanční krutovládě bývalého ministra financí Kalouska přišlo sportovní hnutí o téměř 5 mld. Kč, a to v té nejcitlivější oblasti – základních článcích sportu v jednotlivých hlavně venkovských tělovýchovných jednotách a sportovních klubech.


Finanční mizérii sportovních spolků ve městech a obcích ještě více zvýraznila dosti nepochopitelná změna metodiky rozdělování dotací na údržbu, provoz i činnost sportovních spolků prostřednictvím sportovních svazů, a to ještě navíc dle jejich sportovní úspěšnosti.

Tento způsob financování spolků sice téměř vyřešil aspoň ten nejpalčivější problém financování českého sportu – prostředky na přípravu reprezentantů, na zajištění vrcholové sportu a činnosti sportovních svazů, avšak prohloubil finanční deficit sportu na místní úrovni.

Tím zoufale trpí tzv. masový sport a organizace pravidelných i nepravidelných volnočasových aktivit, které jsou z hlediska budování aktivní a zdravé společnosti vyznávající zdravý životní styl rozhodujícím faktorem.   

A přesto, nebo možná právě proto, tak, jak je v Česku obvyklé, se najdou „byznysmeni“, kteří pod pláštíkem služby českému sportu dokáží již tak dost prořídlé finanční prostředky z veřejných zdrojů, směřující k podpoře sportu, proměnit v obzvláště nemravný, na sportu parazitující byznys, ze kterého sami pro sebe a na úkor sportu, inkasují nemalé zisky.

Příklad první - Organizace MS v lyžování v Liberci 2007-2009

Pokud pomineme skandály opředenou investiční část konání MS, kde stát, město i kraj zaplatily za budování veřejné infrastruktury zhruba 1,5 mld. Kč, jsou alarmující především hospodářské výsledky organizačního výboru MS v letech 2007-2009, tedy v období, kdy v jeho čele stála na svou funkci tehdy absolutně nepřipravená Kateřina Neumannová, která se stala, bohužel zcela neprávem, tváří finančního fiaska MS.

Skuteční viníci se však schovali za jejími zády. Za služby poskytované organizačnímu výboru privátními podnikatelskými subjekty zaplatil pokladník organizačního výboru více než 400 mil. Kč.

V této částce je mimo jiné 64 mil. Kč za provoz samotného organizačního výboru, tj. částka převyšující 2 mil. Kč měsíčně (!), doprava a ubytování 120 mil. Kč, doprovodné programy 29 mil. Kč, catering, marketing, ticketing a akreditace celkem 130 mil. Kč. Za IT 51 mil. Kč. Dokonce 6 mil. Kč obdržela i média (!).

Z dalších více než 223 mil. Kč zaplatil organizační výbor celkem 40 mil. Kč za bezpečnost, zdravotní zabezpečení a požární ochranu, které vesměs poskytovaly státem hrazené instituce.  Samozřejmě se ihned nabízí otázka, za co a komu.

A známý Harpagon Kalousek na tyto výdaje ze státního rozpočtu uvolnil částku 258 mil. Kč, k nimž dalších 15 mil. Kč přidalo zastupitelstvo Libereckého kraje. Celkem tedy 273 mil. Kč z veřejných prostředků na úkor sportu v základních článcích.

Příklad druhý- Praha olympijská 2007- 2012

Už, když tehdy do čela přípravného výboru organizace, která měla připravit naši přihlášku ke kandidatuře na pořádání Letních olympijských her v Praze v roce 2016 či 2020, dosadil tehdejší primátor Pavel Bém největšího sportovního hochštaplera Tomáše Peteru, proslaveného tunelováním sportovních týmů i sportovců samotných, bytem v Monaku, bylo zřejmé, že věc nemůže dopadnout dobře.

Za pochybné marketingové studie, spoustu bilboardů, mohutnou mediální ofenzivu a zfixlovanou přihlášku, kterou Mezinárodní olympijský výbor ani nepřijal, inkasovaly privátní podnikatelské subjekty celkem 71 mil. Kč z rozpočtu Hlavního města Prahy. A to na úkor sportování dětí ve sportovních spolcích.

Příklad třetí – Olympijský park Letná 2014

Akce, kterou pořádal Český olympijský výbor, začala občany velice nelibě přijatým obejitím stavebního zákona. Letenská pláň je odnepaměti spjata s cirkusem, na který je ve stavebním zákoně výjimka a povolovat se nemusí.

A tak si ČOV pořídil povolení na umístění cirkusu - na ploše, která by pojala cirkusových šapitó přibližně 90. Díky tomu vznikl dvouměsíční zákaz vstupu na veřejné prostranství. S výjimkou 17 dnů konání olympiády v Soči, kdy si za vstup na veřejné prostranství mohli zajistit zakoupením vstupného (ve které kapse výnosy ze vstupného skončily, bůh suď).

Celá akce se však proměnila v mega reklamní akci mladoboleslavské automobilky ŠKODA., tedy privátního podnikatelského subjektu. Asi by nemohl nikdo nic namítnout, kdyby si celou akci financovala automobilka sama.

Problém je v tom, že park dotoval stát ze svých prostředků ve výši 15 mil. Kč.A druhý problém je v tom, že ČOV přidělenou dotaci zdůvodnil akcí, propagující sportování a zdravý životní styl, přičemž za 17 olympijských dnů tedy stát zaplatil téměř 1 milion Kč denně.

Skutečnost byla taková, že se asi 400 tis. účastníků „olympijského cirkusu“, včetně dětí a mládeže mohlo kromě vyzkoušení si osmi olympijských sportů, skvěle bavit a učitzdravému životnímu stylu před obřími televizními obrazovkami, u počítačových konzolí, ke kterým přikusovali párky v rohlíku a na přepáleném tuku smažené mastné klobásy. Vše samozřejmě poskytovaly, a to se ziskem nikoli malým, opět privátní podnikatelské subjekty. Ne náhodou se v rámci demonstrace občanů proti olympijskému parku na Letné objevila hesla jako: „Sportem trvale k obrazovkám“ či „ Učíme děti mrhat milióny“.

Případ čtvrtý – odvod části zisku z loterií na ČOV 2014

Stát se v roce 2014 rozhodl ve prospěch ČOV vzdát příjmů ve výši cca 350 mil. Kč ročně z výnosu loterií a sázkových her. Za to vedení ČOV slíbilo „že každá koruna skončí u sportování dětí a mládeže ve sportovních spolcích.“

Hned z první várky, která na ČOV doputoval, si vedení ČOV jednostranným rozhodnutím pro sebe přidělilo částku 10%, na kterou se nevztahují žádná pravidla (tedy i to, že peníze musí být použity výhradně pro sportování dětí a mládeže) a též, že prostředky nebudou transparentně a veřejně vyúčtovány. Celkem by se mohlo jednat až o 35-40 mil. Kč ročně.

Případ pátý – Sazka olympijský víceboj 2014

Díky novele loterijního zákona získala Sazka možnost odvádět cca 200 mil. Kč místo do státního rozpočtu prostřednictvím ČOV na sportování mládeže. V zásadě jsou tedy tyto prostředky opět prostředky státu, který se rozhodl se jich vzdát ve prospěch sportování v základních článcích českého sportu.

Jenže ouha, Sazka, jako privátní podnikatelský subjekt, se rozhodla pojmout část z oněch  200 mil. Kč, které by měly skončit v základních článcích českého sportu, použít pro reklamu sebe sama tím, že dala (za státní peníze) jméno své firmy do záhlaví celostátní akce pod názvem olympijský víceboj.

Nutno zdůraznit, že tato akce (obdoba nejrůznějších odznaků zdatnosti, pořádaných v minulosti) je zajišťována základními školami v rámci hodin tělesné výchovy pod dozorem učitelů tělesné výchovy a tedy opět z prostředků, které na základní školství vynakládá stát a také jednotlivé obce. Předpokládám, že i ambasadoři z řad olympioniků konají svou veřejně prospěšnou činnost zdarma, takže výdaje pro pořadatele akce jsou tedy minimální (např. za ceny pro nejúspěšnější hodlá utratit cca 0,5 mil. Kč) a v minulosti, bez „patronátu“ Sazky se pohybovaly celkem v jednotkách mil. Kč.

Takže kromě otázky, jak tato akce pořádaná v rámci povinné školní docházky v hodinách TV s disciplínami, jež jsou všechny v osnovách TV, napomůže volnočasovým aktivitám dětí a mládeže v základních článcích českého sportu a jak jinak než doposud je bude vést ke zdravému životnímu stylu, se nabízí otázka,jak bude použito dalších zhruba190 miliónů Kč, které by měly být věnovány na sportování dětí nikoli v rámci školního vyučování ale ve volném čase?

Člověk nemusí být velký počtář a profesionální ekonom, aby jen prostým součtem několika málo vybraných akcí zjistil, že pod rouškou podpory sportu získaly privátní subjekty na úkor podpory sportování v tělovýchovných jednotách a sportovních klubech za několik málo uplynulých let více než400 mil. Kča pokud někdo nezarazí bohorovné plýtvání s prostředky určenými pro sportování dětí a mládeže ze strany ČOV, může k nim v budoucnu každá rok přibývat až další desítky mil. Kč ročně.V případě nárůstu výnosů z loterií a sázkových her pochopitelně ještě více.

Jak dlouho ještě bude sportovní hnutí tolerovat, že prostředky veřejnými rozpočty určené k podpoře jeho činnosti, plní prostřednictvím několika parazitů, zaštiťujících se svou činností ve prospěch českého sportu a v řadě případů majících i svůj podíl na krachu původní Sazky, kapsy jejich spřátelených podnikatelů?
                                                                                                               Michal Kraus