Svátek má: Václav

Komentáře

Adam B. Bartoš

politik (NE Bruselu - Národní demokracie)

Ostuda Tomáše Halíka

Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje, chtělo by se říci při pohledu na pátera Tomáše Halíka, který co potrefená husa zakejhal bezprostředně poté, když jej zcela okrajově ve svém novinovém rozhovoru zmínil politolog Daniel Solis jako jednoho z významných protagonistů Nového světového pořádku...


A protože Daniel Solis vyučuje na jedné vysoké škole předmět zvaný "konspirační teorie v zahraniční politice", Halík nelenil a hned začal vedení školy vyhrožovat, aby Solise za jeho výroky potrestalo, neboť se přece ve slušné společnosti nemůže trpět, aby někdo s takovými názory akademicky působil na mládež.

Jak se u Halíka dalo předpokládat, nejednal přímo a otevřeně, ale zákeřně a zákulisně. Solisovi své udání určené vedení školy ani nedal na vědomí, třebaže ho poslal i Karlu Schwarzenbergovi, kterého Solis zmínil v podobné souvislosti. Zarážející už je ale i ten samotný fakt, že Halík se z pozice profesora na Universitě Karlově vydíráním a pohrůžkami vměšuje do záležitostí jiné vysoké (navíc soukromé) školy a kádruje, kdo by na ní měl učit a kdo nikoli. (psal jsem o tom zde)

Jakkoli ale chtěl své zákeřné jednání udržet v tajnosti, nepodařilo se to. Solis se tlaku nezalekl a vyrazil do protiútoku. Napsal obsáhlý dopis rektorovi UK Václavu Hamplovi, kde mu situaci a své znepokojení nad Halíkovým intrikařením detailně popsal a požádal ho, aby vysvětlil, jak je možné, že pracovník z jedné akademické instituce se snaží zasahovat do kompetencí instituce jiné. Na rozdíl od Halíka jednal přímo a dopis mu v kopii poslal, takže Halík na něj mohl ihned - jak jinak než opět hystericky -  reagovat a svůj požadavek na potrestání Solise za jeho názor tlumočit ještě neurvaleji než předtím.

Solis v dopise Hampla zároveň požádal, aby rektor uvedl na pravou míru, jak je to s profesurou Tomáše Halíka, který je sice znám svými upovídanými knihami na duchovní témata (jakási kecací teologie, obdoba Sedláčkovy kecací ekonomie, dodávám já), ale jinak není známa žádná zásadní Halíkova akademická práce v rámci Univerzity Karlovy, natož, aby z ní někdo ve vědecké literatuře citoval.

Pikantní na celé záležitosti je ale to, že se odehrála ve stejný týden, kdy byla média plná pravdoláskařské kampaně za Martina C. Putnu, kterého prezident Miloš Zeman z pochopitelných důvodů odmítal jmenovat profesorem. Krok, na který má hlava státu nezpochybnitelné právo, byl vykládán jako útok na akademické svobody.

Jedním z těch, kdo frázi o akademických svobodách do omrzení opakovali, byl i Tomáš Halík. "Je to alarmující zásah do akademické svobody. Je mravní povinností nejen celé akademické obce, nýbrž všech lidí, kteří ctí právo a svobodu, proti této mocenské aroganci co nejrozhodněji protestovat a využít naprosto všechny prostředky k tomu, aby toto rozhodnutí bylo zvráceno a už nikdy se něco podobného neopakovalo," prohlašoval mravokárně v novinových rozhovorech.

A mezi poskytováním těchto rozhovorů o tom, jak je třeba akademické svobody hájit, sedl za stůl a sepsal vedení zmíněné školy udavačský dopis s výhrůžkou právního postihu - jen proto, že se mu nelíbí názor člověka, který se ho v jeho bezbřehé ješitnosti dotkl.

Máme tu tedy evidentně dvojí pojetí akademických svobod. Ty, zdá se, platí jen po členy médii hájeného bratrstva Havlovy pracky, u těch ostatních, neřku-li u lidí z opačného myšlenkového tábora, se na ně příliš nehledí. Halík žádá akademickou svobodu pro svého kamaráda (který v rámci své výuky vyučoval ještě za exprezidentova života předmět "Václav Havel"), ostatním ji ale upírá. Ba co více - vůči nim by naopak uplatňoval postih za to, že se opovážili mít jiný názor, než je Halík ochoten akceptovat. Solis nebyl daleko od pravdy, když tento Halíkův postoj nazval kádrováním.

Však se také vzápětí ukázalo, že Halík má ke kádrovákům skutečně blízko. Blíže, než bychom si mohli myslet. A tak nejenže měl ostudu z toho, když se jeho udavačská korespondence dostala do médií, třebaže měla od počátku zůstat jen "diskrétním upozorněním" rektorce školy, jaká osoba v jejich ústavu vyučuje (jakoby to škola snad nevěděla), ale měl ostudu i dvojnásobnou, protože se mezitím ukázalo, že jeho vlastní životopis na jeho webových stránkách je v některých obdobích až příliš stručný - zřejmě záměrně.

Halík totiž vychovával kádry na Ministerstvu průmyslu ČSR v letech 1972-1984, když působil v "Institutu pro výchovu vedoucích pracovníků Ministerstva průmyslu", zjistil Solis. Materiály z archivu bezpečnostních složek odhalily, že Halík byl členem výboru ČSM, členem ROH (dokonce zástupcem úsekového důvěrníka ROH a členem komise ZV ROH pro socialistickou soutěž a později byl navržen přímo na důvěrníka úseku ROH), absolvoval dvouleté stranické školení, soutěžil o titul Brigády socialistické práce československo-sovětského přátelství, byl po všech stranách chválen jako vzorný soudruh (několikrát vyhodnocen jako nejlepší pracovník v rámci socialistické soutěže). "Jmenovaný projevuje v pracovní a odborné oblasti angažovanost za realizaci politiky v KSČ, je ochotný a svědomitý," chválí ho kádrové materiály. (psal jsem o tom zde http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/vzorny-soudruh-halik-pripravoval-kadry-na-ministerstvu/)

Do toho všeho stihl ještě Halík poskytnout rozhovor České pozici, ve kterém tím nejsprostším možným způsobem útočí na prezidenta republiky současného i bývalého a předvádí neuvěřitelný koncert arogance a urážek, takže mnozí pozorní čtenáři si už povšimli dalšího rozporu v jeho chování - zatímco Solise udával za výroky, které jsou podle jeho slov prý "žalovatelné", on sám se bez skrupulí dopustil mnohem silnějších (a skutečně žalovatelných) výroků vůči nejvyššímu představiteli České republiky.

Zatímco nad tímto a podobným pokrytectví Tomáše Halíka se můžeme jen usmívat, vážnější otázka je, co je tento člověk vlastně zač a jakou roli v české politice tento údajný kněz plní. Vzpomeňme jen na nedávné pozdvižení, které vyvolal tehdejší Klausův vicekancléř Petr Hájek, když si dovolil zpochybnit Halíkovo svěcení - kolik z toho bylo na pravdoláskařské straně emocí. To ukázalo, že v Halíkově životě existují jistá bílá (nebo spíše temná) místa, která by jistě stálo za to prozkoumat, abychom si mohli o tomto muži učinit lepší obrázek, než jaký nám servírují média, jichž je Halík miláčkem.

Už například jen proto, že je nám jimi Halík podsouván jako někdo, komu by slušela prezidentské funkce (a nejde jen o přání těch, co řídí sdělovací prostředky - Halík sám si o tuto funkci nepřímo už roky říká, stejně jako i o jakékoli jiné prestižní funkce - v současné době pomýšlí například na funkci rektora Univerzity Karlovy, byť to do médií spíše popírá a podle našich informací je navíc bez šancí).  

Pojďme se proto na mocichtivého a sebestředného pátera Halíka podívat trochu zevrubněji. Aby ale tento komentář nebyl přespříliš dlouhý, nechme to na příští díl...

Adam B.Bartoš