Svátek má: Petr a Pavel

Komentáře

Jiří Valenta

poslanec PS PČR (KSČM)

Plzeň zcela bez strategického majetku? Nedopusťme to!

Plzeňská Teplárenská a.s., efektivní a velice lukrativní podnik, se sice aktuálně nachází ve stoprocentním vlastnictví města Plzně, ale již opět se nad ním začínají stahovat černá mračna fúze, prodeje či minimálně odkoupení a převzetí jeho části tzv. strategickým partnerem.

Není divu, toto “rodinné stříbro”, přinášející po léta do městské kasy stovky milionů korun, se dlouhodobě nalézá v zorném poli “velkopodnikatelských supů v energetice”.

Již v roce 2012 se chystali někteří komunální politici odprodej zrealizovat a to velice podezřelým způsobem.Část z akciového balíkuměla připadnout Danielu Křetínskému a nyní se tyto nebezpečné úvahy začínají objevovat bohužel znovu. Nejspíše asi “jisté kruhy” na plzeňské radnici opět začínají “pálit prsty” a tak podnikatel v energetice a mj. také majitel fotbalového klubu Sparta, pražský miliardář je opět ve hře.  Nyní údajně připadá v úvahu spojení teplárny s Plzeňskou energetikou, která spadá pod jeho Energetický a průmyslový holding.

Zkusme, ve smyslu těchto snah o vyrvání PT z majetkové porfólia města, trochu poodhléhnout do nedávné historie. Podezřelé tanečky kolem moderní a efektivní teplárny bylo možno registrovat již v roce 2009, kdy se na luxusní dovolené pro politiky v toskánském Argentáriu hřáli nejen Mirek Topolánek s Jiřím Pospíšilem, tehdy premiér s ministrem spravedlnosti, ale též plzeňský podnikatel a předseda představenstva plzeňské teplárny Roman Jurečko, jenž byl mimo jiné i členem Výkonné rady ODS. Nebylo by to nic zvláštního, kdyby rekreaci, již tehdy, nezajišťoval zástupce firmy J & T Daniela Křetínského, který o městskou firmu jevil enormní zájem. Prý i za cenu “vlastních ekonomických ztrát”, což působilo skutečně komicky. V témže roce byla teplárna také oceněna a to na 4 miliardy korun (generální ředitel Tomáš Drápela ji dokonce odhadl na pouhé 3 miliardy Kč a současně tvrdil, že teplárna potřebuje partnera již dávno), což byla cena, alespoň podle mého názoru, trestuhodně podhodnocená, a nebojím se říci, že nejspíše podhodnocená účelově. A vedení teplárny najednou požádalo městskou radu o souhlas s jednáním s J & T. Srovnání pěti předložených nabídek bylo následně učiněno firmou Erste Corporate Finance a její posudek vyvolal obrovské vášně mezi přemýšlejícími zastupiteli, kteří kritizovali zřejmou předpojatost a zaujatost celého materiálu, označeného jako “přísně tajný a důvěrný”.


Naštěstí k odprodeji podílu podniku do soukromých rukou, a tím pádem i k možnosti ztráty či omezení vlivu města na cenu tepla pro Plzeňany, tehdy nedošlo. A tlak na město byl skutečně obrovský a ještě vygradoval, když se objevila informace, že teplárna má uhlí již jen na měsíc. Až takhle daleko nechali radní v čele s primátorem Martinem Baxou situaci dojít. Pro zajímavost představenstvo společnosti tehdy tvořili R.Jurečko, P.Rund, z ODS, J.Bis, R.Neubauer z ČSSD a ředitel teplárny T.Drápela. ODS i ČSSD měly také většinu i v dozorčí radě.

Uhlí na deset let se později našlo, ale současně je prokazatelné, že některé “zákulisní síly” se snažily uzavíranou dohodu na dodávky Sokolovskou uhelnou v roce 2013 takticky nabourávat tak, aby bylo město donuceno svolit ke vstupu někým vysněného strategického partnera. O tom svědčilo například prohlášení sokolovského uhlobarona Františka Štěpánka. Ten explicitně potvrdil, že “se někdo usilovně snažil kontakty a atmosféru dohody o dodávkách uhlí s Plzní komplikovat”, a raději prý nebude říkat kdo”. K tomu dodal, že "dobře fungující teplárny si každý nechává a pokud má  stoprocentní vlastnictví město, tak je to dobře a vřele to doporučuje”.A jelikož i Daniel Křetínský v jednom rozhovoru prohlásil, že “situace s uhlím není tak kritická, jak se o ní v Plzni hovoří”, asi nebude složité dovodit, kdo by se tehdy i nyní chtěl na prodeji městské firmy, na úkor nás všech,  takříkajíc “nakapsovat”.

Je sice pravdou, že Plzeňská teplárenská a.s. vydělala v roce 2009 800 milionů, o tři roky později “jen” 462 milionů korun a zisky každoročně klesají, stejně tak potom klesá dividenda odváděná majiteli, tedy městu Plzni. Nevidím však důvod, proč by tato dividenta nemohla být i klidně nulovou.  I samo vedení města přece stále deklaruje, že Plzeň je velice dobré finanční kondici. A již v roce 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo usnesení, že město bude v teplárně svůj vliv posilovat a ne se ho zbavovat, přičemž toto rozhodnutí nebylo nikdy zrušeno. Oficiální dopis Energetického a průmyslového holdingu z listopadu 2013, podepsaný Křetínským, ale jasně připouští možnost, že po tzv. strategickém spojení by nemohli zástupci města již neomezeně zasahovat do běžného operativního řízení společnosti.A to ani v případě, že by disponovali většinovým podílem.

Od těchto “krizových let” hodnota teplárny ještě vzrostla a to minimálně o dvě miliardy korun. K podniku totiž přirostla další strategická komponenta, která se rodila s velkými “porodními bolestmi” zcela nesmyslných a neodůvodněných, avšak velice sofistikovaných,obstrukčních protestů ekologických aktivistů. A tou je “Zařízení pro energetické využití odpadu” (ZEVO) v Chotíkově, tedy nová supermoderní spalovna.Tím se hodnota celé teplárnynavýšila nejen o zmíněné dvě miliardy, ale především došlo k obrovskému synergickému efektu ve formě spalování odpadu a produkci tepla.

To v konečném důsledku znamená, že nesmyslný, a někým cíleně ztrátový, prodej teplárny by se stal pro Plzeň jen zbytečným politickým projídáním snadno získaných milionů do rozpočtu města, způsobující v konečném důsledku jeho výrazné zchudnutí. Plný či částečný odprodej prosperující firmy, zajišťující teplo tisícům rodin, by totiž mohl přinést, a to již v blízké budoucnosti, městu ztráty nedozírného rozsahu! Lze teoreticky hovořit nejen o předraženém teplu pro občany (v posledních letech bylo teplo levnější nejspíše jen v Pardubicích a Hradci Králové, které jsou napájeny z Opatovic), nákupu předražených služeb nabízených teplárnou a spalovnou, ale i o eventuálním tunelování podniku spoluvlastníkem či o mnoha jiných, všem občanům této země, již velice dobře známých negativech fungování velkokapitálu u nás.

Do budoucna je třeba se vyvarovat ale i některých špatných hospodářských rozhodnutí provedných teplárnou. Cenu tepla pro občany lze sice navyšovat způsobem kopírujícím inflaci i do budoucna, ovšem například investovat půl milionu korun do pouhých 250 ks brožurek výroční zprávy teplárny tak, jako se to údajně stalo v roce 2012, by již nemělo být nikdy možné (od ledna 2013 tehdy stoupla cena tepla  o 15 procent).

A co dodat samotným závěrem? Domnívám se, že nesmyslných privatizací, ve prospěch jednotlivců v neprospěch celku, jsme zažili za poslední léta více než dost a tak nám nyní nezbývá nic jiného, než zvednou k těmto repasovaným snahám, již v samém jejich zárodku, svůj odmítavý hlas!

Jiří Valenta