Svátek má: Adriana

Komentáře

Jiří Svoboda

Filmový, televizní a divadelní režisér

Poslanecká sněmovna PČR je zachvácena psychózou nenávisti

Poslanecká Sněmovna ohrožuje základní principy demokratického státu a svobodu občanské společnosti tím, že si v záchvatech strachu a zuřivosti přisvojuje moc, která Poslanecké sněmovně nepřísluší.

Měla by být rozpuštěna dříve, než voličům zhnusí politiku víc, než jak se jí to úspěšně daří!

„V každém státě je trojí moc: moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní. Není svobody, jestliže táž osoba nebo týž úřad spojuje ve svých rukou moc zákonodárnou a moc výkonnou. Není svobody, jestliže není moc soudní oddělena od moci zákonodárné a výkonné. Všechno by bylo ztraceno, kdyby týž člověk nebo týž sbor předních občanů, ať už ze šlechticů, ať už z lidu, měl v ruce trojí moc, totiž moc dávat zákony, moc vykonávat usnesení veřejná a moc soudit zločiny nebo spory jednotlivců.“
Ch. de Montesquieu: „O duchu zákonů“ (1748)

Není svobody, jestliže není moc soudní oddělena od moci zákonodárné a výkonné.

Parlament jako celek je podle Ústavy i principů demokratického uspořádání státu kompetentní vydávat zákony, jimiž upravuje vztahy ve společnosti. Zákony musí být koncipovány tak, aby měly obecnou platnost, vtahující se na všechny občany dané země stejnou měrou.

Tuto zásadu část Poslanecké sněmovny v posledním roce flagrantně porušuje tím, že supluje moc vyšetřovací, soudní, vydává výroky o vině, pohrdá institutem presumpce neviny a to vše v sobeckém zájmu čtyř politických stran a jejich představitelů – ČSSD, ODS, TOP09, dnes i KDÚ-ČSL.

Existuje však ještě hrozivější počínání představitelů jedné ze jmenovaných stran, popřípadě všech čtyř ve shodě. Logické indicie nasvědčují tomu, že z prostředí některé z těchto stran, popřípadě všech čtyř ve shodě, vznikla inspirace spolupracovat s jakousi nelegální strukturou a motivovat tuto strukturu dlouhodobě, po řadu měsíců, možná let, aby nelegálními prostředky získávala informace z prostředí 1. místopředsedy vlády; dosazovala do jeho okolí agenty provokatéry, kteří prostřednictvím odposlechů získávali záznamy vyjádření jednoho z nejvyšších ústavních činitelů a provokovali jej k těmto vyjádřením (ze záznamů je zřejmé, že agent provokatér podsouval I. místopředsedovi vlády ČR různá témata a činil na něj nátlak, aby se vyjádřil).

Jde o konání bezesporu trestné a spolupracovalo-li na něm více osob, jak vyplývá z tvrzení, že „Julius Šuman“ není osoba, ale skupina, zaslouží si kvalifikaci zvláště nebezpečného zločinného spolčení, ohrožujícího politický systém země a demokracii, v níž je suverénem vlády lid, prostřednictvím lidu a v jeho zájmu (parafráze A. Lincolna).

Jak by se Poslanecká sněmovna vyjadřovala k tomu, kdyby byly zveřejněny odposlechy jednání pana Sobotky, Kalouska, Bělobrádka? Jistě, tito čistí lidé určitě s žádnými "spin doktory" nejednají. Ti Schwarzenbergové si jistě platili RESPEKT z čistého lidumilství. Ti velcí demokrati, přispívající miliony na volební kampaně hned několika stran, tak činili z těch nejbohulibějších pohnutek. Vždyť to byli přátelé V. Havla, zakladatelé jeho knihovny s bazénem. Byli určitě zcela čistí, když na titulní stránku svých svých seriozních novin vylepovali fotografii prezidentského kandidáta, kterého budou volit...

V případě A. Babiše je tomu jinak! Byl vytvořen celý „potravní řetězec“ – agent provokatér opakovaně po dobu měsíců získával nahrávky, technici tyto nahrávky čistili, aby byly dobře srozumitelné, prováděli sestřihy podle pokynů a takto upravené nahrávky připravovali pro distribuci v okamžiku, kdy se jejich kmotrům zdály být sestřihy vhodné pro akceleraci proti-babišovského tažení. Časová koincidence je zřejmá i dítěti základní školy, což se mi zdá být vůči inteligenci občanů urážející.


Pokud Poslanecká sněmovna připustila jako hodnověrnou informaci záznam, na kterém údajně Marek Přibil předložil A. Babišovi ke čtení živý policejní spis, jistě je Marek Přibyl již vzat do vazby pro podezření ze spáchání trestného činu ohrožení průběhu vyšetřování a maření výkonu rozhodnutí policejního orgánu, či Státního zastupitelství.

Neplatí tu právo novináře krýt svůj zdroj, neboť Marek Přibyl ho nemínil publikovat ve veřejném zájmu, nýbrž způsobit maření vyšetřování trestného činu.

Marek Přibil má na vybranou přiznat, že mu byl živý spis předán z nitra policie (kým?), nebo si celou věc na pokyn řídícího orgánu vymyslel (koho?), aby I. místopředsedu vlády poškodil. O trestný čin se jedná v obou případech, jde jen o to, kdo by v jeho společnosti měl směřovat k vazební cele (podmínky vazby jsou splněny ve všech bodech) a následně k soudu je v této souvislosti nerozhodné. Pokud po něm taková vysvětlení někdo bude chtít.

Proč asi není ve vazbě? Mohl by snad vydírat objednavatele pořizování odposlechů za úplatu, či jiný typ výhody? Ať už mu byla nabídnuta z prostředí nelegální struktury, úkolované někým z nitra struktur politických, nebo přímo někým z politiků. Příkladů takového bonusu za omertu známe bezpočet – Rath, Janoušek, Dalík, Novák… atd.

Koná Útvar pro odhalování organizovaného zločinu vyšetřování, aby vyloučil důvodné podezření, že zpravodajské složky samy byly tím, kdo úkoloval a vytěžoval Marka Přibila? Není v zájmu těchto složek a BIS, aby okamžitě identifikovaly IP adresu „Julia Šumana“, jejího majitele a zjistili ve veřejném zájmu kým byl inspirován a placen?

Jinak totiž hrozí, že blížící se volby budou stejně neregulérní, jako ty „Kubiceho“, případně jako volba V. Havla českým prezidentem, kdy musel být na den jeden poslanec držen ve vazbě, aby byl V. Havel zvolen v I. kole, jak si přál.

Bez aktivního konání se zpravodajské a bezpečnostní složky nevyhnou podezření, že jednaly na popud osob z nitra politického prostředí v podstatě analogicky, jako paní Nagyová-Nečasová úkolovala vysoké představitele vojenského zpravodajství, aby sledovali její konkurentku – přesněji manželku premiéra Nečase a vyhledávali případné kompromitující materiály, které by premiéra vedly k rozvodu, což byla činnost veskrze nelegální.

Podstatné není to, že si to sekretářka pana Nečase přála, ale že jí vysocí úředníci vojenského zpravodajství vyhověli, byť to zcela odporovalo jejich služebním povinnostem. Vyvrcholením této absurdní hry pak bylo nevyšetřené jednání policejních, či zpravodajských složek, které předaly obsah ryze soukromých telefonátů pavlačového charakteru médiím.

Nikdo z nás občanů si od té doby není jist, že policisté, či jiní státní úředníci (kupř. i poslanci, jak se stalo v případě tzv. Kubiceho zprávy) neposkytnou médiím jakékoli odposlouchané, či prefabrikované informace, které se hodí zveřejnit někomu z politických struktur, které si je za to platí. Nikdo z policistů, státních zástupců, či koho ještě, nebyl za tyto činy trestně stíhán – rozplynul se v mlze.

Zkrátka - přestali jsme žít v právním státu.

Není pochyb, že si Andrej Babiš v záležitosti odposlechů nevídaně naběhl na zpravodajskou provokaci, byť musel tušit, že strany, které byly dosud rukou společnou a nerozdílnou přisáté na struky neomezených možností rozkrádání státu za hubičku (především jejich lídři) šílí obavami, že by jim do toho počínání někdo hodil vidle.


Vysvětluji si to jednak tím, že byl Andrej Babiš opojen předvolebními průzkumy, které mu nabízejí moc na dosah a dále ho nenapadlo, že nasazení provokatérů a zpravodajské techniky bude systematicky používáno vůči I. místopředsedovi vlády (odposlechy Nagyová-Nečas jsou poněkud jiný případ – byly pořízeny legálně a jakýsi zločinec ve státních službách je za úplatu prodal médiím, která bez morálních zábran intimní rozhovory, které se netýkaly veřejného zájmu, zveřejnila.

Podle tohoto vzoru by bylo asi ve veřejném zájmu zveřejnit ložnicové odposlechy pana Schvarzenberga, který se, postižen stařeckou infantilitou, tahal na Plese v Opeře a bůhví kde jinde s osobou hůře, než nevalné pověsti. Necítili bychom se také tak dobře pobaveni?

Strpěli jsme jako občané, že ministr vnitra Kubice nebyl stíhán za maření voleb svou „zprávou“ sestavenou ze řezanky drbů, čímž výrazně ovlivnil výsledky voleb a osobně poškodil J. Paroubka. Volby měly být samozřejmě anulovány, protože Kubice nebyl jakýsi agent provokatér Marek Přibil, ale státní úředník ve vysoké funkci – ministr vnitra a nechal se patrně zneužít, ať již zas peníze, nebo příslib zářné kariéry k trestnému činu, který se nikdy nikdo ani nepokusil vyšetřit? V ochranné lhůtě před volbami vypustil tajnou zprávu do médií poslanec Poslanecké sněmovny a konspirace z tohoto postupu trčela jak sláma z bot.

Jiným hanebným příkladem je „sarajevský atentát“. Pozapomenutý? Krajinou médií, která mají za povinnost informovat veřejnost pravdivě a objektivně, aby si lidé mohli vytvořit vlastní názor, tím spíše pokud se týkají předsedy vlády, bez mrknutí oka na pokyn Rumla, Philipa, Luxe, Zieleniece, Koláře, Havla šířila lži o švýcarském kontu ODS a švýcarské vile premiéra Klause. Byl někdo ze zmíněných politiků stíhán za konspiraci s cílem uspořádat státní převrat a svrhnout vládu, vzešlou z parlamentních voleb? Omluvili se iniciátoři V. Klausovi. Nikdy!

Pokus o státní převrat jim nevyšel a tak organizovali spacákové revoluce, volání občanů do ulic, aby zachránili demokracii – rozuměj: jejich demokracii, jejich dobře promyšlené cesty ke strukům státního rozpočtu a moci.

A copak ty proti-Zemanovské červené karty? Kdopak je ve velkém tisknul? Všechny byly stejné. Kdopak je v kartonových krabicích distribuoval? A kdopak to všechno s tím nejlepším úmyslem platil? Vyšetřoval to někdo?

Komplikovanější jsou video odposlechy hradního ceremoniáře Jindřicha Forejta. Ale ani v tomto případě hrubého zásahu do soukromí patrně zločineckými strukturami, tyto struktury nejsou vyšetřovány, stíhány vazebně, jak by si jistě zasloužily v rámci zločinného spolčení, dotýkajícího se bezprostředního okolí nejvyššího ústavního činitele. Vesele však s nimi dělají rozhovory novináři, kteří touží po popularitě.

Postrádám kritické reflexe poslanců, opilých mocí (dost možná přeneseně i doslovně), vnitřně prohnilých nenávistí a závistí k jedinému člověku, který by jim mohl překazit rozkrádání ROP Severozápad, na kterém se podíleli dojemně rukou společnou a nerozdílnou představitelé ČSSD a ODS.

Ustavičně věří působivosti předvolebních slibů, jimiž chtějí ošálit veřejnost, a které nikdy nemíní ani žertem splnit – ČSSD a církevní restituce; ODS a daňové přiznání na půl stránky (televize mají jistě jejich spektákly uložené v archívech – není na čase ta kvanta výsměchu znovu zpřístupnit občanům, aby věděli, co kdo sliboval na čestné slovo a beze cti nesplnil, než půjdou k volebním urnám?).



V kauze I. místopředseda Babiš figuruje několik Orwellovských tváří (universálně prorocký román 1984):

1. Bezmezně ctižádostivého slabocha Sobotku,

člověka, který nastoupil ze školy rovnou do nejvyšších pater politiky, odsouhlasil prodej státního majetku oceněného na 60 mld. Kč. za 4,1 mld. Kč v součinnosti s polosvětem, jakémusi Bakalovi (proč ho pan Zaorálek už nečastuje ošklivými jmény, byť mu je soudní moc požehnala? Snad aby nekomplikoval pověst svému předsedovi?), který bez mrknutí oka nesplnil sliby a záruky smluv, a aniž milý pan Sobotka pozvedl hlas, nesplnil veřejný příslib, zakotvený ve smlouvě a připravil desetitisíce havířů Ostravska a Karvinska o přislíbený odkup bytů, do kterých přišli s rodinami žít, protože jim je minulý režim postavil za odměnu, půjdou-li do dolů.

Bakala byty cynicky zpronevěřil. Cítí ten tak čistý Sobotka alespoň pod peřinou výčitky svědomí? A udělal to opravdu jen z hlouposti? Kryje nebo jen mlčky přihlíží (prostřednictvím spřízněných čistých duší) pouze z hlouposti bývalého státního zástupce Grygárka, který ze všech sil brzdil výzvu švýcarských úřadů, aby jim úřady české napomohly s odhalováním původu miliard, deponovaných úspěšnými podnikateli MUS ve švýcarských bankách?

Obdobně pak s penězi, k nimž v týchž bankách měli dispoziční právo někteří zločinci? Příkladem sociálně demokratické čistoty je hejtman, odcházející od známých v domnění, že nese krabici vína, místo kterého mu přátelé jako pozornost věnovali nikoli sedm láhví, ale sedm milionů. Nebo za dotační podvody na šest let odsouzený poslanec ČSSD, Petr Wolf, který je na útěku již několik let a skrývá se kdesi v zahraničí. A co zastřelený kmotr Houska (vlivný člen ČSSD), který v opilosti přejel policistovi nohu a ten se mu skoro ještě musel omluvit. A co Houskova (ČSSD) partnerka, bývalá hejtmanka, zapletená do stomilionové kauzy ROP Severozápad?

2. Bezmezně ctižádostivého Kalouska,


žárlivě nenávidějícího Babiše, protože se vystudovanému inženýru chemie nikdy nezdařilo být ve funkci, na kterou neměl odbornou ani mravní způsobilost, tak úspěšný, jako Andrej Babiš. Jaký byl asi důvod, že tomuto mravně tak bezúhonnému politikovi platil nájem Richard Háva, boss v obchodu se zbraněmi? A co podnikatelský společník „kníže země české“ Schwarzenberk, tak pěkně rukou společnou a nerozdílnou privatizující s Bakalou Becherovku? Byl to dobrý kšeft?

3. Trpce ukřivděnou ODS,

jejíž kmotři si rozebírali moc i státní peníze – ctihodný senátor ODS Novák, odsouzený za úplatek ve výši 40 mil. Kč. na 4 roky a propuštěný za polovic na záruku motorkářského klubu. Do Poslanecké sněmovny ODS povolaný poslance Romana Pekárka, aby svým hlasem rozhodl o církevních restitucích a pak opět nastoupil k výkonu šestiletého trestu za braní úplatků.

4. A co ta „jediná levicová“ opoziční strana?

Notuje si při hlasování s pravicí i ČSSD v naději, že by po volbách mohla být přizvána k zobání drobků z bohatě prostřeného stolu (pan Kalousek to přece již s komunisty jednou zkoušel), a když ani to ne, pan předseda bude opět za odměnu zvolen za místopředsedu naší úcty hodné/nehodné Poslanecké sněmovny PČR.

Zatímco (mimochodem) jsou komunisté, bez nichž by tento prohnilý systém nefungoval, periodicky vyzýváni, aby se za zločiny minulosti omluvili (Kalousek to, když s nimi chtěl vytvořit vládu ani nežádal), za zločiny, kterých se dopustili představitelé „demokratických“ politických stran se neomluvil nikdo – jen nás ujišťují, že tam ti zločinci nejsou, ale jen úctyhodní občané, kteří myslí jen a jen na dobro vlasti.

Myslí si snad někdo vážně, že tito lidé a jejich straníci chtějí o to vše přijít? Nejde jen o peníze, ale o bezvýznamnost – nebudou-li mít po příštích volbách ničím nelimitovaný přístup k zakázkám státu, euro-dotacím, lukrativním funkcím ve správních radách, kdo z bossů podsvětí je bude podporovat? Kdo jim bude dávat volební dary, když nebudou moci bez limitů rozdávat podle vlastních dohod stomilionové dotace na sport ve spolupráci „velkého čápa“ Pelty s náměstkyní ministryně S. Kratochvílovou a již jednou odsouzeným K. Březinou (letitý boss ČSSD).

Neměly by jednat Útvary pro vyšetřování zvlášť závažné trestné činnosti, BIS a Státní zastupitelství? Neměla by se ČSSD hodnověrně očistit od podezření, že prostřednictvím organizací pro „špinavé triky“ nenechávala sledovat I. místopředsedu vlády Andreje Babiše, že za ním nevysílala agenty provokatéry, že si nevybrala vhodný termín pro konání „Juliuse Šumana“ a s tím vším nemá opravdu, ale opravdu nic společného, protože ti, kteří to konali, jsou ve vyšetřovací vazbě a hodnověrně objasňují, že je najal někdo jiný, než kořistnické hlubiny stranických sekretariátů?

Jistě to zase „myslí upřímně“ (předseda ČSSD Gross)! Jistě zase „nebudou tolerovat korupci ve vládě ani v ODS“ (předseda ODS Nečas)!

Nic není na věky a k vlastnímu úžasu dnes opilých mocí podle vzoru jejich parlamentního jednání může v budoucnosti přijímat jiná Poslanecká sněmovna jmenovitá usnesení o zločinech dnes triumfalistů. Budou se odvolávat na dělbu moci? Na to, že Poslanecká sněmovna nemá z podstaty teorie demokratického režimu přebírat moc vyšetřovací, žalující i soudní? Ale jděte! To jste přece zavedli vy!

Jiří Svoboda