Svátek má: Vladimír

Komentáře

Jiří Svoboda

Filmový, televizní a divadelní režisér

Úpadek Evropy

Nedávno jsem obdržel zajímavý dopis o jednom z neuralgických bodů krize Evropy. Nevystavoval bych ho na tento blog, nebýt posledních vyjádření ministra zahraničí ČR Karla Schwarzenberga k některým otázkám politiky státu Izrael.


Milý příteli,

včera jsem se procházel ulicemi Barcelony a uvědomil jsem si:
Evropa a její kultura zemřela v Osvětimi...

V Osvětimi jsme spálili kulturu, myšlení, tvořivost, talent. Zničili jsme, či nechali zničit vybrané lidi, opravdu vybrané, protože představovali úžasný intelektuální potenciál, který změnil svět.

Přestože podíl těchto Evropanů se stále projevuje ve všech oblastech života: ve vědě, v umění, mezinárodním obchodu a především jako svědomí světa, nechala je Evropa na pospas šílenému vraždění. Od časů nejkřesťanštější královny Španělska, Isabely, (zasloužila se o upálení na 60 tisíc Židů. Přes pogromy ruské a stalinské. Přes antisemitismus vichystické Francie, která ochotně předávala transporty se židovskými spoluobčany nacistům. Až po Osvětim.

Pod záminkou tolerance, a protože jsme chtěli dokázat sami sobě, že Evropa se vyléčila z choroby rasismu, jsme otevřeli brány 20 milionům muslimů. Lidem, kteří přinášejí dnes do Evropy hloupost a nevědomost, náboženský extremismus a nedostatek tolerance, kriminalitu a chudobu, vzhledem k neochotě pracovat a podporovat své rodiny s hrdostí.

Tito přistěhovalci vyhazovali do povětří naše vlaky, útočili na londýnské metro, převrátili celé čtvrti krásných španělských a francouzských měst do podoby slumů třetího světa, kde se topí ve špíně a kriminalitě. Uzavírají se v darovaných bytech, celé dny prosedí u programů arabských televizí, vysílajících ze satelitů, pohrdají evropskou kulturou a nechávají se v tom utvrzovat v madrásech, které jsou centrem šíření nenávisti ke všemu neislámskému.

A tak jsme vyměnili vlivy obohacující, kulturně i myšlenkově rozvinuté, za prostředí fanatické nenávisti, tvůrčí dovednost za destruktivní schopnosti a inteligenci za zaostalost a pověry.

Vyměnili jsme snahu o mír Židů Evropy a jejich talent pro budování lepší budoucnosti pro své děti, jejich rezolutnost lpět na životě, protože život je svatý, za ty, kteří usilují o smrt, nejen pro sebe, ale i pro nás, naše děti a jejich děti.

Světová islámská populace čítá přibližně 1,2 miliardy lidí, to je jedna miliarda dvě stě milionů, tedy 20% světové populace. Nobelových cen  za přínos vědě a umění získala islámská populace celkem 7.

Světová židovská populace je přibližně 14.000.000 lidí, tj. čtrnáct milionů nebo jinak - 0,02% světové populace. Židé získali celkem 129 Nobelových cen.

Židé nepodporují "vymývání mozků" svým dětem ve vojenských výcvikových táborech. Neučí je, jak vyhodit sebe samé "do povětří" a způsobit smrt maximálnímu počtu jinověrcům. Židé neunášejí letadla, ani nezabíjejí sportovce na olympijských hrách a ani se naplánují "vyhazovat do povětří" v německých restauracích.

Židé neobchodují s otroky, ani nemají vůdce, vyzývající k džihádu a smrti všem nevěřícím.

Možná by svět měl investovat do vzdělávání muslimů a bránit všem, kdo jim dodávají ničivé zbraně a prostředky pro jejich výrobu. Možná by svět mě zvážit, zda patří do civilizované pospolitosti ti, kteří upírají právo na existenci jiným. Možná by Evropa měla znovu zvážit, zda stovky milionů EURO putují na Blízký východ do rukou mírumilovných lidí, nebo slouží k výrobě raket, ostřelujících záludně domovy pokojných civilistů.

Bez ohledu na své pocity o krizi mezi Izraelem a Palestinou a arabskými sousedy, i když si myslíte, že je vina na straně Izraele, uvažuji nad následujícími dvěma větami, které hovoří skutečně za vše:

"Pokud by dnes Arabové složili zbraně, neexistovalo by žádné další násilí."
"Pokud by dnes Židé složili zbraně, neexistoval by už Izrael."

Benjamin Netanjahu

Když vrchní velitel spojeneckých sil generál Dwight Eisenhower objevil oběti táborů smrti, nařídil, aby bylo "to všechno" vyfotografováno a aby byli Němci z okolních vesnic prováděni koncentračními tábory, aby si uvědomili, co jejich vůdcové, které vzývali, způsobili a bylo jim nařízeno účastnit se pohřbívání mrtvých. Předvídal, že se v průběhu dějin objeví někdo, kdo řekne, že se to nikdy nestalo. Že se to nikdy stát nemohlo.

V poslední době se ve Velké Británii diskutovalo o tom, zda by se neměl odstranit holocaust ze školních osnov, protože to "uráží" muslimskou populaci, která tvrdí, že k tomu nikdy nedošlo. Zatím zůstalo jen u diskuze. Zatím...

Nicméně, je to děsivá předzvěst strachu, který sužuje svět i to, jak snadno se takovému vydírání mohou Evropané poddávat.

Je více než 60 let poté, co druhá světová válka v Evropě skončila.

Nyní, více než kdy jindy, kdy představitelé Íránu a jiných arabských zemí tvrdí, že holocaust je "mýtus", je nezbytné zajistit, aby svět nezapomněl. Aby skončilo ustavičné relativizování hodnot. Aby země, jejichž představitelé neuznávají existenci státu, který je nedělitelnou součástí světového společenství, nebyly hýčkány, omlouvány, ale aby byly ze světového společenství vyloučené.

S tím dopisem, který jsem dostal, souhlasím. A pokud nenachází Evropa a svět dost odvahy a vrací se k taktice mnichovských kompromisů, neraďme těm, o jejichž holý život se hraje, jakými prostředky se mají bránit. I za Prahu se dnes vede boj v Jeruzalémě, Tel Avivu, Aškalonu...

Jiří Svoboda