Svátek má: Johana

Politika

Velikost textu:

Čermák: Konec geopolitického monstra

Čermák: Konec geopolitického monstra

Dnes oslavíme kulaté výročí. Uplyne čtvrtstoletí od zániku Sovětského svazu, impéria vzniklého necelých 70 let předtím na sklonku života jeho zakladatele V. I. Uljanova. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.

Vladimír Čermák
27.prosinec 2016 - 01:12

Konec éry státu spjatého se jmény Stalina, Molotova, Brežněva, Andropova, Chruščova, Berii, Malenkova,Timošenka, Koněva, Žukova a jiných politiků a vojáků spjatých s ním pupeční šňůrou, ale i jmen mnoha lidí, kteří mu „jen“ sloužili, byť mnozí z nich brzy; seznali, že se upsali netvorovi, včetně Gorkého, Majakovského, Fadějeva, vědců jako byl Sacharov, Koroljev  či managerů zbrojařské lobby,výtvarníků, filmařů, herců a jiných osobností sovětské kultury, o milionech dalších nemluvě. Významná část z nich našla svůj poslední domov pod náhrobky na Novoděvičím či na jiných hřbitovech v Moskvě .

Přesto, že vznik SSSR již delší dobu nebývá oficiálně připomínán, mnozí pamětníci - zvláště z řad těch, kteří ještě žijí na území dnešního Ruska – vzpomínají se žalem i slzami na 30. prosinec 1922 jako na den vzniku SSS (tehdy byl schválen na 1. sjezdu sovětů). Vzpomínají na nějjakona něco velkého a významného. Daleko větší počet lidí však naopak po celém světě oslavuje jako konec jako& vítězství dějinné spravedlnosti  nad tímto obludariem.   Možná se časem setkáme s něčím, co bude inspirováno filmem Konec; třetí říše. Zatím je ale těžké odhadnout, kdy k tomu dojde, protože; příliš mnoho dnešních ruských politiků začínalo svoji kariéru ještěv dobách SSSR a  tomuto státu za to projevujívděčnost. Svědčí to ale jen o problémech, které tito lidé mají  se znalostí minulosti.

Ať byl Jelcin čímkoliv, spolu s prezidenty tehdejšího Běloruska a Ukrajiny se významně zasloužil na jednání v Bělověžském pralese  začátkem prosince 1991 (o němž se toho dosud pozoruhodně málo ví) o rozpuštění SSSR.; Pro prvního i posledního prezidenta SSSR M.S.Gorbačova to prý byla úleva, ale také konec jako kariéry.; Leccos však svědčí o tom, že rád oželel tento svůj titul. Na rozdíl od jiných sovětských politiků patřil k těm, kteří dobře věděli,  na jakých hrozných základech  celá konstrukce SSSR stála a kolik životů i neštěstí druhých lidí si jeho existencevyžádala.

Naprostá většina obyvatel bývalého Československa okupace ze srpna 1968 spojenými především se sovětskými (ale i polskými, bulharskými, německými a maďarským) tanky a obrněnci; vnímá datum, kdy  sovětské monstrum skončilo, s úlevou. Ne vždy   všaks vědomím, že tomu rozumí. Zánik SSSR byl však jedním z vrcholů perestrojky. Málokdo si uměl představit, že by SSSR mohl skončit tímto způsobem. Prostě jako něco, co vyšumělo a ztratilo se do minulosti. Sovětizace poválečného Československa  jistě nebyl jednoduchý proces. Mnozí z nás ani dnes nerozumí tomu, o co v letech 1945-1989 (ale i později) stalo, a k čemu zánikem SSSR došlo. Jsou  lidé, kteřídokonce tvrdí, že zanikla celá jedna civilizace.


Civilizací už zaniklo dost, ale právě  ta lehkost a téměř překvapivost, které doprovázely  konec SSSR svědčí o tom, že o žádnou skutečnou civilizaci nešlo. Nikdo za jeho odchodem ze scény neplakal. Gorbačov šel jeho konec oslavit se svými přáteli do hotelu Rossija, kde si objednali banket.Ani zdejší experti na SSSR nijak nepomáhají těm, kteří by tomu chtěli lépe porozumět. Už vůbec ne  pak ti, co působí z takových podivných a badatelsky plonkových organizacích jako; je&STR ČR či ÚDV AV ČR.  

S generacemi těch, kteří se narodili ještě před válkou či nedlouho po ní tak – v zásadě potichu - odcházejí vzpomínky na to, co by se dalo označit trochu nadsazeně označit jako sovětská kultura, aniž; jsou analyzovány a jinak zkoumány. Ve skutečnosti o pakulturu, která s kulturou toho neměla moc společného. Byla jen trochupodobná těm produktům, které plodily i jiné totalitarismy vzniklé zde v posledních staletích.a toho, že vše, co bylo; a stále je ještě spojeno se SSSR odchází do zapomnění, tak jako odešlo třeba do zapomněníco vlastně tato slepá cesta vývoje evropského lidstva (a nejen jeho)  ve své době představovala. Nejen proto, že šlo experiment sociálinženýrismu, který stál tolik životů.R představoval svého času obrovskou sociální  laboratoř, na jejímž vytvoření  se podílelo - většinou nechtěně - nejen mnoho ruského obyvatelstva  a i lidí z jiných končin světa. Jen osobnosti jako Solženicyn dokázali s určitým předstihem  porozumět (vždy však jen v mezích svých tehdejších možností)  hrozbám, které vytvoření tohoto impéria  představovalo pro celý svět. Řada z nich nás chtěla varovat, i když  jen málokdo z nás rozuměl tomu, před čím nás varovali.  Na tvorbě této gigantické laboratoře se velmi intenzivně podílelo třeba i Německo 20. a 30. let. Nejen  prostřednictvím lidí jako byl Pardus, ale i těmi, kteří stalinskému režimu pomáhali modernizo tento stát; v zájmu znovuvyzbrojení Německa.


Po válce mnozí z nich zase - jako zajatci a novodobí otroci režimu, který spoluvytvářeli, umožnili státu s nesmírně zaostalou sociální strukturou stát se jadernou a potom i kosmickou mocností, se všemi s tím spojenými hrozbami pro Rusko i celý svět.  Vedle Německa; se tomto procesu ale podíleli i mnohé jiné státy Evropy a severní Ameriky, včetně československých odborníků. SSSR by se totiž nikdy nestal sám tím, co co z něho stalo až s podporouUSA a západoevropských zemí. Viz např.studie Opuštění od T. Tzoiliadise vydaná u nás před šesti lety dokumentující rozsah i některé důsledky této podpory od USA. Jiné státy možná nejsou tak )evně spojeny s genezí SSSR ve světovou velmoc, ale bez jejich účasti je nemožné si představit, jak to vše probíhalo. Zvláště státy jako Izrael, kde i dnes významná část obyvatelstva   pochází z některých šetlů  na území SSSR ( a kde vznikala i  ideologie  tohoto státu). Lidé jako G. Meierová, CH. Weizmann, Š. Peres a mnozí další jeho prominenti pocházeli právě odtud.  Nemluvě o vzniku moderní Číny, z níž roste nejvýznamnější  velmoc dnešního světa.Číny, která se hlásí i dnes k Mao-ce-tungovi a dalším obdivovatelům SSSR.

Při příležitosti výročí ukončení existence státu SSSR je vhodné si všechny tyto i další skutečnosti – byť jen velmi stručně -  a jiné souvislosti připomenout. Bez nich je tento svět nepochopitelný a nesrozumitelný. Mlčení o tom by bylo v tomto případě zločinem  páchaným na sobě samých.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)