Svátek má: Dana

Zprávy

Velikost textu:

Zbořil: Občany Spojených států je třeba strašit, aby nezlobili!

Zbořil: Občany Spojených států je třeba strašit, aby nezlobili!

Libye, Írák, Sýrie, Islamistický stát,...  mají společného jmenovatele, tím je terorismus a o terorismu  ve světě je i následující exkluzivní rozhovor se Zdeňkem Zbořilem pro Prvnizpravy.cz.

Zdeněk Zbořil
6.září 2014 - 16:00

Z letiště v libyjském  Tripolisu někdo zcizil 11 velkých civilních letadel. Spojené státy se obávají opakování 11.září 2001. Mají k tomu důvod i díky své globální politice?

Občany Spojených států je třeba strašit, aby nezlobili, modlili se a konzumovali. Já o těch ukradených letadlech nic nevím, ale protože se v dnešním světě některé události stereotypně opakují, snad si mohu dovolit malou spekulaci.

V rozvrácené Libyi se kradou nejen letadla. Proč by se někdo nesnažil dostat tímto způsobem k penězům?  Jen v Africe je tento artikl dobře prodejný.

Samozřejmě, podobnou loupež by mohli zorganizovat nějací teroristé, ale kolik by jich muselo být, jak umně organizovaných a kde by ta letadla garážovala? Snad jedině tam, kde zmizelo první malajsijské letadlo. Ale to už také víme, že bez vojenského dozoru by  nebylo možné.

A tak zbývá ještě třetí možnost. Možná jde o vytváření arzenálu pro nějakou tajnou operaci. A bude-li jejím cílem americký Bílý dům, moskevský Kreml nebo Big Ben v Londýně to se dovíme, jako obvykle, až když bude po..

Doufejme, že nikdo nezaútočí ze zálohy na rekreační centra ve Sněmovní ulici v Praze 1 nebo na neřestí proslulou Strakovu akademii. To by bylo škody!

Američané jsou připraveni bombardovat teroristy v Sýrii

V Sýrii se obrací situace a USA nakonec budou podporovat proti Islámskému státu Bašára Asada, je to díky krátkozrakosti nebo nekoncepčnosti politiky Bílého domu?

Naopak, je to v zájmu Spojených států, a dokonce bych si dovolil tvrdit, že i v zájmu Státu Izrael. Z Golanských výšit asi v dohledné době syrští vojáci nezaútočí, to chalífa Abu Bakr je nebezpečnější. A ten, když ne reálně, tak alespoň surreálně, jak je dnes v mezinárodní politice běžné.

Dá se říci, že Američané rozvrtali situaci v Libyi, Iráku, Íránu, Sýrii, odstranili nebo chtěli odstranit vůdce (diktátory) a teď sklízí plody své politiky? Asi je jedno jestli je prezidentem republikán nebo demokrat?

Asi víte, že na internetu v současné době kolují odkazy na knihu amerického novináře a spisovatele Johna Perkinse (1945) Zpověď lovce ekonomik (Confessions of an Economic Hit Man), který popisuje jak nadnárodní korporace, kterým poskytuje morální a materiální garance americká vláda devastují ekonomiky různých zemí.  

Týká se jen několika událostí, respektive změn politických režimů, v zemích, které autor zná nebo těch,  na jejichž provedení se  sám podílel.

Američtí prezidenti nebo členové vlády nejsou podle Perkinse reprezentanty demokracie,  ale korporatokracie - vlády korporací, která je dosazuje do funkcí a jejímž zájmům slouží. (Nic nového pod sluncem - před několika lety jsme o tom napsali s kolegou Bystřickým několik článků na téma „vláda nereprezentativních elit“.)

Podle Perkinse, jehož kniha se udržela 70 týdnů na žebříčku nejprodávanějších knih v USA (podle New York Times), existují tři způsoby, jak „ukrást ekonomiku“.

Prvním je  korumpování prezidentů, členů vlád, vlivných členů parlamentů, všech, ale nikoli mnoha, kteří mohou ovlivnit hospodářské poměry v zemích, o které je zájem. Děje se tak prostřednictvím členů diplomatických sborů nebo zpravodajských služeb.

Pokud se tyto akce nepodaří, přicházejí na scénu “šakalové“ a  odolávající fyzicky zlikvidují. (Víme, už ze staré Číny, zabiješ-li jednoho, zastrašíš tisíc.)

Když se ani to nepodaří, nezbývá nic jiného než vojenská akce buď vedená žoldnéřskými oddíly, nebo armádou některých států, které se vydávají za amorfní a kdykoli použitelné “mezinárodní společenství“. Cílem tedy není okupovat  nějakou zemi, ale kontrolovat státní struktury v zájmu „ukradení“, nebo lépe vykradení národní ekonomiky. (Vzpomeňme na britský koloniální systém v 19. a 20.stol., který byl postaven na kontrole financí, armády a policie.)

To, co se nám jeví jako „rozvrtaná situace“ je vlastně žádoucím cílem. Jedna z loutek korporatokracie Barack Obama říká: budeme hájit svoje zájmy a svoje zdroje! Kde ale ty zdroje jsou a o čí zájmy vlastně jde se musíme jen dohadovat.

Předpokládat, že tento stav změní prezident demokrat nebo republikán je nesmysl. Brutálním scénářem korporatokratů se řídil pobožný Jimmy Carter, prolhaný Bill Clinton, bývalý šéf CIA George W.Bush st. i naděje ve světě vzbuzující Barack Obama. Všichni přece byli vybráni a zvoleni americkými prezidenty jen proto, aby hájili „zájmy a zdroje“.

Zbořil: Jak vysvětlit, že válka se živí válkou?


Domníváte se, že podle některých zpráv za vytvořením Islámského státu (chalífátu) stojí dcera Saddama Husajna, bývalého vládce Iráku a že  se mstí Američanům a jeho spojencům za smrt svého otce?

Nemám takové informace, abych mohl potvrdit nebo vyvrátit zprávu o vlivu dcery nebo rodiny Saddáma Husajna, kdysi spolupracujícího se zpravodajskými službami Spojených států a později oběšeného podle mustru trestání zlodějů koní na Divokém Západu.

Ale pamatuji si, že jedna z protiamerických strategií  na přelomu 60. a 70.let 20.stol. používala heslo Ještě více Vietnamů! Už tedy se ukazovalo, že antiamerikanismus má různé podoby: politickou, ekonomickou, náboženskou.

Válka v Iráku nepřinesla „nekonečnou spravedlnost“, ale oběti a ponížení. A verbovat tam dnes ty, kteří nenávidí Ameriku a ty, které považují za přátele nebo spolupracovníky Velkého satana, asi není obtížné. Zejména, když se ukázalo, že Spojené státy umějí vyhrávat bitvy a války, ale neumějí to, čemu sami eufemisticky říkají “peace-building“.

Jak vidíte terorismus v Rusku (Kavkaz apod.) podařilo se Rusům dohodnout s některými skupinami islamistů nebo i tady doutná nějaký další výbuch?

Teroristé kdykoli a kdekoli na světě potřebují dodavatele zbrání nebo alespoň peníze na financování svých aktivit. Nenávist, rasový, politický nebo náboženský fanatismus se pak dají snadno koupit.

Od amerického  vyhlášení “střetu civilizací“ je terorismus jako způsob vedení války úspěšný téměř na všech kontinentech. I dnes se bojí v Norsku, Velké Británii a kdovíkde v Evropě, že se jim vrátí bojovníci kdo ví odkud.

O neklidný jih na hranicích s Osmanskou říší Rusko bojovalo od dob Gribojedova. A klid tam nebyl ani v letech SSSR před i po druhé světové válce. Soupeření o americký nebo ruský vliv třeba v Ázerbájdžánu nebo Gruzii můžeme dnes sledovat v přímém přenosu.

Kromě těchto dvou zemí, které mají arci největší strategický význam, je tam celá řada míst, ve kterých žijí lidé, pro které je válka dobrým způsobem obživy.

Takže potenciál nestability je zde velmi velký, zkušenosti omezené, stejně jako finanční zdroje, které jsou pro tuto oblast k dispozici.

Ekonomický růst, který by snad mohl stabilizovat situaci,  se týká také hlavně Ázerbájdžánu a Gruzie. Ale na druhé straně, touha Severoatlantického paktu mít základny nebo své členy daleko od  severního Atlantiku je velká. Teď jen kdo do toho doutnajícího popelu foukne.

Ale pozor,  abychom  se, až to jednou vzplane, zase nespálili.

Děkuji za rozhovor.

(rp,foto:rp)