Svátek má: Michal

Politika

Velikost textu:

Proveďte co nejdříve odluku státu od církve nebo nás církev ovládne!

Proveďte co nejdříve odluku státu od církve nebo nás církev ovládne!

Česká společnost podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi má zaplatit církvím odškodnění ve vysoce nadstandardní výši oproti odškodnění pro soukromé osoby, píše v dopise předsedovi vlády Jiří Payne.

Jiří Payne s dopisem pro Bohuslava Sobotku
23.červen 2014 - 16:08

Motivací i odůvodněním pro přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi mělo být dosažení odluky mezi státem a církvemi. Vzhledem k tomu, že odluka prozatím nezačala, a že jí již nic nebrání, je nyní úkolem České republiky odluku v podobné míře provést, pokračuje Jiří Payne, místopředseda Strany svobodných občanů.

Doposud měly státem registrované církve u nás veřejnoprávní postavení. Jejich postavení bylo dáno zákonem, byly financovány z veřejných rozpočtů, vykonávaly v přenesené působnosti státní správu, měly v důsledku svého veřejnoprávního postavení řadu dalších výhod … Zákon o majetkovém vyrovnání ve skutečnosti, ať už si to jeho autoři uvědomovali, nebo ne, provedl transformaci vlastnictví. Majetek, který byl po generace veřejnoprávním majetkem (už podle rakouských zákonů církev majetek nevlastnila, ale spravovala), byl nevratně a poprvé v dějinách převeden do soukromoprávního režimu.

Masarykovi se nepodařila prosadit rozluka církve a státu

Církve se při jednání o majetkovém vyrovnání rozhodly opustit kooperativní vztah se státem ustavený po roce 1918. To znamená, že po odluce pro stát církve z právního hlediska přestanou existovat jako veřejnoprávní subjekt, že stát na církve nebude brát žádný specifický ohled, že budou mít stejné a spravedlivé postavení, jako jiné právnické osoby v České republice.

Naopak, nebude-li včas odluka provedena, hrozí, že církev jako dominantní zaměstnavatel na trhu práce a jako kapitálově jeden z nejvlivnějších subjektů, bude chtít uplatňovat vliv na chod českého státu. Veřejnoprávní postavení by toto riziko jen zvětšovalo.


Církve, nebo lépe řečeno ty nejmajetnější mezi nimi, jak budou nabývat majetku, budou se bezesporu pokoušet ve svůj prospěch a ve prospěch svých zájmů ovlivňovat stát a politiku. Nebylo by to poprvé v dějinách. Každý podobně vlivný sekulární subjekt tak činí. Hrozí, že v rozporu s ústavním pořádkem budou církve usilovat o udržení vlivu na politiku, o udržení veřejnoprávního postavení nebo získání privilegií oproti obyčejným občanům a obyčejným právnickým osobám.

Hrozí, že budou uplatňovat politický vliv prostřednictvím určitých politických subjektů – nábožensky orientovaných politických stran – aniž by své politické cíle transparentně deklarovaly. Přitom podle našeho práva jedinou formou pro politické působení je právní forma politické strany, která podléhá na rozdíl od církví zpřísněnému finančnímu dohledu.

Český stát tím, že zahájil kroky k odluce, a také v důsledku ateistické tradice posledních desetiletí vytváří prázdný prostor, ve kterém bude docházet v zesílené míře k importu různých náboženství a sekt, a ty bezesporu také budou chtít uplatňovat vliv na českou politiku.

Uvědomme si, že se při tom v nábožensky neutrálním státě může jednat o politicky uplatňovaný netransparentní vliv náboženství, která nevycházejí z tradic judaismu a křesťanství. A také vezměme v úvahu, že nejhorší válečné konflikty v dějinách lidstva měly skoro vždy náboženský obsah a vždy se na nich různá náboženství podílela.

Veřejnoprávní postavení privilegovaných církví (státem registrovaných) vyplývá především z toho, že jsou zřízeny zákonem. Oproti tomu jiné neprivilegované církve jsou u nás již nyní zřízeny na základě zákona jako víceméně soukromoprávní.

Dalším úkolem vlády v rámci odluky by mělo být odstoupení od signované a neratifikované smlouvy mezi Českým státem a Vatikánem. Tato smlouva byla sjednána za zcela jiných okolností v situaci, kdy církve spolupracovaly se státem na základě svého veřejnoprávního postavení a v situaci financování provozu církví státem. Zásadní změna okolností, ke které nyní dochází, by dokonce byla důvodem k vypovězení i ratifikované smlouvy.

Naopak stát by neměl nadále poskytovat církvím neodůvodněná privilegia v podobě existence církevních škol se zvýhodněným režimem oproti soukromým školám, v podobě státem placených duchovních (kaplanů) v ozbrojených silách, v podobě přeneseného výkonu státní správy při sňatcích a při vedení matrik, v podobě bezplatného vysílacího času ve veřejnoprávních médiích, v podobě výjimek při vstupu do věznic atd. Ve všech těchto oblastech podobně jako v oblasti sociální péče by měly pro všechny fyzické i právnické osoby existovat stejné podmínky.

Patronátní závazky

Na závěr bych rád upozornil na problém patronátních závazků. Jestliže se stát rozhodl tento majetek vracet, měl by pečlivě zvažovat, komu bude majetek navrácen. Církev jako oprávněná osoba podle zákona o restitucích nemusí být nutně právním nástupcem původního majitele, zatímco právní nástupce nebo spíše dědic původního vlastníka pravděpodobně existuje.

Podle znění zákona má být patronátní majetek vydán církvím, ale skutečným původním majitelem byl patron, který se pouze zavázal z výnosů svého majetku financovat údržbu určité církevní budovy. Věcné břemeno mohlo být zapsáno do katastru, ale majitelem nadále zůstával patron. Tento závazek na sebe převzal v roce 1949 stát a stát má zákonem o majetkovém vyrovnání vypořádat patronátní povinnost vůči církvím, avšak pozemky a nemovitosti, pokud se nyní nově mají restituovat, by se měly vrátit původnímu majiteli resp. jeho potomkům. Pokud se přihlásí dědic původního majitele nemovitosti s patronátním závazkem, a bude od státu požadovat náhradu, pravděpodobně bude stát povinen náhradu zaplatit. Chci pouze upozornit na to, že náklady na restituce se mohou tímto způsobem výrazně zvýšit.


(rp,jp,foto:sso)


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: