Svátek má: Linda|Samuel

Zprávy

Velikost textu:

David: Paní profesorka Válková by neměla překračovat své kompetence!

David: Paní profesorka Válková by neměla překračovat své kompetence!

Tvrdou kritikou podrobil psychiatr Ivan David (ČSSD) nejnovější aktivity ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO).

Ivan David, exministr zdravotnictví, ČSSD
19.říjen 2014 - 23:15

Ministerstvo spravedlnosti totiž chystá plošné kontroly spisů, které se týkají propouštění pacientů, kteří spáchali násilné trestné činy, z ústavní péče do ambulantní.

Prověrky se budou týkat těch soudů, které mají ve svých obvodech velká psychiatrická zařízení. V rozhovoru pro Českou justici to uvedla ministryně spravedlnosti Helena Válková. V reakci na to psychiatr a exministr zdravotnictví Ivan David na dotaz serveru Prvnizprávy.cz její názory ostře odmítl.

„Jde o prověrky skončených věcí v trestních věcech. Já chci vědět, jak se postupuje v podobných věcech a co je tedy to normou, co je standard, a co je exces. A to teď nejsem schopná říct, nechci činit předčasné závěry v řádu hodin.,“ řekla Válková.

Ministerstvo se pro prověrky rozhodlo v reakci na rozhodnutí Okresního soudu v Opavě, který loni v únoru propustil do ambulantní péče ženu, která v pondělí zaútočila v učilišti ve Žďáru nad Sázavou a jednoho studenta zabila. Výsledky kontrol mají dát odpověď na otázku, zda je rozhodování soudů jednotné. Prověrky budou probíhat v sekci vedené prvním náměstkem Robertem Pelikánem.

Domy na půl cesty

Na ministerstvu začala už v polovině září pod vedením sexuoložky Růženy Hajnové pracovat pracovní komise, která má připravit chybějící legislativu u ochranné léčby. „Máme zákon o zabezpečovací detenci, ale úprava ochranné léčby chybí,“ řekla Válková. Podle ní neexistuje dostatečná jistota, že po propuštění nebezpečného pacienta, ať už jde o sexuální deviace nebo závažná psychiatrická onemocnění, bude ambulantní péče účinná. „Na jedné straně máte ústavní psychiatrickou nebo sexuologickou léčbu, kde se s pacientem pracuje, je pod nepřetržitým dohledem, a pak ho propustíte do privátní ambulance lékaře, jemuž za rok pojišťovna proplácí asi dvě a půl hodiny péče. Není zde žádná záruka, že ti psychiatři a sexuologové budou u nebezpeřných deviantů nebo u opravdu vážných psychických poruch vykonávat svoji práci se zárukou stoprocentní spolehlivosti. Chybí mi zde zařízení, jako jsou domy na půli cesty, něco mezi věznicí a svobodou nebo mezi psychiatrickou léčebnou a ambulancí,“ uvedla Válková pro Českou justici.

„Jsem přesvědčen, že nikdo nemá při rozhodování ve své práci překračovat své odborné kompetence,“ reagoval Ivan David pro Prvnizpravy.cz a pokračoval:

Paní ministryně může mít pochybnosti o čemkoli, ale provádět kvůli tomu kontrolu u deseti okresních soudů (tolik je velkých psychiatrických nemocnic) se mi jeví jako nadbytečné, když je předem zřejmé že se soud musí spolehnout na hodnocení stavu ošetřujícího lékaře, který osobu v ochranné léčbě viděl během každého pracovního dne po dobu několika měsíců a po celou tu dobu dostával informace od dalších členů pracovního týmu. Tento lékař (většinou lékařka) viděl stav pacienta před přijetím a dobře zná celou zdravotnickou dokumentaci včetně posudku lékaře, který soudu ochrannou léčbu doporučil. Návrh odesílaný soudu podepisuje statutární zástupce instituce, kde léčení probíhalo. Ve většině takových zařízení návrh ještě hodnotí skupina zkušených psychiatrů, která působí jako poradní sbor statutárního zástupce v této věci. Co by k takovému hodnocení mohl říci soudce?

Ivan David: Šílenství útočí

Těžko si nezpomenout na vtip, kteří znají všichni advokáti: Jaký je rozdíl mezi svědkem, znalcem a soudcem? Svědek čin viděl, ale nerozumí mu. Znalec mu rozumí, ale neviděl ho a soudce ho ani neviděl, ani mu nerozumí, ale rozhoduje...

Jistěže je možné nechat věc posoudit soudním znalcem. Nebo dvěma či třemi... Uvidí sice posuzovaného, ale prvně v životě a to zhruba hodinu. Neuvidí ho v interakci s ostatními pacienty a personálem. Mohou věc posoudit lépe? Nestačí drahý nápad autora občanského zákoníku, že se všechna posouzení, kde byla omezena svéprávnost musí periodicky přezkoumávat? Už to stálo desítky miliónů a jaké budou výsledky? Není toto "exces"? Kdo to přezkoumá a kdo bude potrestán?

Náhlé zhoršení duševní poruchy nelze stoprocentně předvídat

Není samo o sobě problémem, že si paní ministryně představuje, že, jak řekla: "Musím a chci chránit veřejnost před tím, aby se podobné věci mohly v budoucnu opakovat. A k tomu je třeba vědět, zda je zde pochybení systémové, nebo individuální selhání." Copak nechápe, že se "podobné věci" nutně budou opakovat, protože je nelze stoprocentně vyloučit. Není problémem, že si představuje, že muselo dojít k "pochybení" nebo "selhání"? Při takovém přístupu by nebylo možné nikoho léčit, protože každé úmrtí pacienta by paní ministryně hodnotila nikoli jako selhání vitálních funkcí, ale jako "selhání" lékaře. Nechápe, že náhlé zhoršení duševní poruchy nelze stoprocentně předvídat? Jak ji vůbec může napadnout žádat: "práci se zárukou stoprocentní spolehlivosti", když pracujeme s lidmi, tedy s "biologickým materiálem".

Co všechno Válkové neřekli...

Paní ministryně má jistě právo na názor, tak jako když se vyjádřila, že: "Češi za války moc netrpěli." Před tímto výrokem se také mohla někoho, kdo zná lépe historii, zeptat. Nemusela by se tak za svůj výrok omlouvat.

Kdo jí řekl, že:"Na jedné straně máte ústavní psychiatrickou nebo sexuologickou léčbu, kde se s pacientem pracuje, je pod nepřetržitým dohledem, a pak ho propustíte do privátní ambulance lékaře, jemuž za rok pojišťovna proplácí asi dvě a půl hodiny péče."? Vždyť to tak vůbec není...

Proč říká: "Chybí mi zde zařízení, jako jsou domy na půli cesty, něco ... mezi psychiatrickou léčebnou a ambulancí."? Neřekl jí nikdo, že před návrhem na propuštění jsou osoby v ústavní ochranné léčbě pouštěni na vycházky a to i na celý víkend a nejsou tedy pod "nepřetržitým dohledem"? O těchto vycházkách soudy nerozhodují, protože to paní ministryni asi ještě nikdo neřekl. Jak by bez takových vycházek bylo možno ověřit, že je člověk v ochranné léčbě ústavní schopen vyřizovat si své věci, a jak by je vyřizovat mohl? Jak by si mohl najít zaměstnání, bydlení, sociální zázemí..., tedy to, o čem je pravidelně třeba vědět než ošetřující lékař napíše návrh na změnu ochranné léčby ústavní na ochrannou léčbu ambulantní?

"Problém" je v paní ministryni. Rozhoduje se bez znalostí a podle vlastní intuice. "Střílí od pasu", ačkoliv má možnost se zeptat, a pak rozhodovat. Pokud bude trvat na stoprocentních zárukách, vytvoří z alibismu jen dlouhý řetěz nadbytečných úkonů. ...A stejně stoprocentních záruk nedosáhne, dodal Ivan David.
(mezititulky redakce)

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz, foto: id)


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: