Svátek má: Bartoloměj

Politika

Velikost textu:

Až to v nás, Němcích, vybuchne, tak nebudou k dostání hnědé košile

Až to v nás, Němcích, vybuchne, tak nebudou k dostání hnědé košile

Jít někam v Praze na pivo není zase až tak nic zvláštního, čím by se měl člověk v běhu času zabývat. Jenomže sedět u stolu s někým, kdo nejdřív slušně požádá o místo a pak si vytáhne ke čtení německý tisk, už trochu pozornosti vzbudí.

Ilustrační foto
27.únor 2016 - 20:40

Nebo spíše bezděčné pohledy, co v těch novinách ten člověk asi čte. Což zase upoutá jeho pozornost a představí se jako jakýsi Dittrich. Prý žije v Česku už skoro tři roky. A nestačí se divit, co se v té jeho rodné německé domovině děje. Poslední konec roku, sexuální útoky a desítky konsternovaných žen. A politiků. A to toho jakéhosi Dittricha prý hodně naštvalo! Neschopnost vlády i městských papalášů řešit problém s imigrací, protože, jak trefně řekl, otevřená náruč současné německé hlouposti teď dusí samou podstatu jiného problému - ještě rok či dva a budou asi muset emigrovat Němci! A to teda ne! Píše v glose pro Prvnizpravy.cz Petr Štrompf.

Logicky vyvstane otázka k tomu naštvanému přísedícímu, co s tím v Německu tedy hodlají dělat. Protože si lze jen stěží představit, jak ten mnohamilionový národ se nechá vyštípat milionem imigrantů. I když vypil už dvě piva, ten chlapík stále dobře mluvil česky. „Až to v nás, Němcích opravdu vybuchne, nebudou k dostání hnědé košile," odpověděl lakonicky s pohledem, že Němcům asi nic jiného nezbyde. Není složité pochopit, co tahle metafora s košilemi znamená. Taky to ten náhodný spolustolovník poznal.

A znovu se usmál. „Němec řeší všechno hodně radikálně, když mu hodně teče do bot. Nemám z toho radost a Angela by si to měla uvědomit. Jenomže je to ženská, která vaří podle kuchařky Bílého domu. Americkej ajntopf je to, kamaráde...," uchechtl se ten nahodilý rádoby politolog.

Jenomže Němci začínají vařit podle vlastní kuchařky, ať už měl spolustolovník pravdu nebo ne. U sousedů totiž, aspoň podle aktuálních zpráv, výrazně sílí krajní pravice představovaná Alternativou pro Německo (AfD). Není to nic jiného než reakce na rozladěnost Němců z uprchlické krize. Toto politické uskupení, které sestavili tamní euroskeptici, se dere na výsluní především v nových spolkových zemích. Není to nikde jinde než na  území bývalé NDR. Jinými slovy na území bývalého Pruska.

Nutno podotknout, že tam začaly a končily smutné kapitoly Německa, strůjce dvou světových válek. Mluvčí a zároveň tváří AfD je mladá, vzdělaná a rétoricky schopná Frauke Petryová. Vede a především cílí svou filosofii na notu, kterou „Prušáci“ vždy dobře a ochotně vnímali. Tedy v otázce uprchlické krize nepřijímat žádnou alternativu prosazovanou Spolkovou republikou. Naopak se jí vzepřít a znovu vybudovat statut němectví, tentokrát už bez cizích příměsí.

Argument Frauke Petryové, že Angličané za vstřícnost muslimským menšinám dostávají oplátkou násilnosti a strach se v této komunitě vůbec objevit, se jen těžko vyvrací. Zejména když přistěhovalci druhé generace páchají sebevražedné mise nejen třeba v londýnském metru nebo Paříži. Tvář AfD se pak ptá, čím si to země Západu vysloužily, že za dobrotu jsou nyní muslimským světem nenáviděny? Pak je prý třeba proti tomu nemilosrdně čelit a odpovídající způsob se vždy najde. Je třeba mít vůli a především odvahu ho hledat. To Frauke Petryová hlásá v televizi, nedělá laciná silácká gesta, mluví tiše a rozvážně. Přesně tak jako člověk, který ví, jak si s problémem poradit. Představovat si pod tím lze ledasco a z historie víme, že „očista“ německého národa do finální árijské rasy měla potom podobu gigantického vyvražďování.

Chcete mít klid v dnešní bouřlivé době? Kupte si protiatomový bunkr!

Je snad každému zcela jasné, že emoce nyní ovládají celou Evropu, náš hospodský stůl s nahodilým přísedícím, nevyjímaje. Jenom to vzbuzuje asociaci, že právě v hospodách a v minulosti nejen v těch německých, se potom troubilo k útoku a bylo pak zle nejen v Evropě. Známe to z historie, z vyprávění našich předků a stejné počáteční divadlo by se třeba odehrávalo před očima současné generace. Z historie rovněž známe, že i v českých zemích by se dozajista našlo dost sympatizantů zachování identity národa a jeho kultury. Potud je vše v pořádku. Nebylo by však, kdyby krajní pravice nebo extremismus vůbec by se u nás dostával do politického popředí a zaštiťoval identitu „očistou“, která ze samé podstaty další existence extremismu vlastně nikdy nekončí...

(rp,pšt,prvnizpravy.cz,foto:arch.)


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: