Svátek má: Gabriel

Politika

Velikost textu:

Bašta: Angela Merkelová alias EU v roli neoblíbené tchyně

Bašta: Angela Merkelová alias EU v roli neoblíbené tchyně

 Když jsem sledoval záběry ze setkání amerického prezidenta s německou kancléřkou, napadlo mě, že dnes už všichni vědí, jak se musel Donald Trump tvářit na tu nejméně oblíbenou tchyni z jeho tří seriálových manželství.

Jaroslav Bašta
18.březen 2017 - 03:20

Paní kancléřka Angela Merkelová není jen ikonickou postavou německé politiky, ale stala se také personifikací samotné Evropské unie. Obávám se, že v tu nejméně vhodnou dobu. Píšev komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Zažíváme pozvolný přechod od světa monopolárního vzniklého po skončení studené války ke světu vícepolárnímu s novými centry moci. Znamená to, že se budou rozpadat stará spojenectví a vznikat nová, leckdy nečekaná. Atlantický oceán, na jehož březích byla kolébka euroatlantické civilizace, kterou jsme si v dobách světa bipolárního naučili nazývat Západ, postoupí svou roli Pacifiku. Tam Spojeným státům již dlouho roste nejvážnější oponent – Čína.

S ohledem na to, že obě velmoci v Tichooceánském regionu budou v nejbližších desetiletích řešit podobné vnitřní ekonomické problémy (v Číně dobudování infrastruktury, v USA její obnovu) spojené s rozvojem lidských zdrojů (např. konec politiky jednoho dítěte v ČLR), neočekávám, že by tam hrozila válka. Ta se naopak jeví stále pravděpodobnější na evropském kontinentě. Ten je totiž příliš blízko dvěma neuralgickým bodům současného světa – Blízkému a Střednímu východu a Africe.

Hrozbám, které odtamtud v současné době přicházejí, západní Evropa nečelila už dlouhá staletí, některým možná od Doby stěhování národů. A ohrožují ji jen proto, že na ně není připravená. Budoucí konflikt si opravdu zaslouží označení hybridní, či asymetrická válka. Válka zločinců proti lidem dbalým zákona, zkušených a ozbrojených proti bezbranným, chudých proti bohatým, mladých proti starým. Pokud si někdo myslí, že není možné, aby to na předměstích Paříže, v Bruselu nebo v Marseille jednou vypadalo tak, jako kdysi v Bejrútu nebo Sarajevu, či dnes v Mosulu nebo Rakká, má buď malou představivost, nebo je bytostný optimista.

Trump Merkelové: Spolupracujme, ale musí to být výhodné pro Ameriku

Letošní rok nazvaly antisystémové politické strany Rokem patriotů a těšily se na to, že již volby v Nizozemí budou prvním vítězným krokem k tomuto cíli. Nestalo se tak nejen proto, že liberálové převzali antiimigrační rétoriku a negativní kampaň se soustředila na Geerta Wilderse. Ten nevyhrál, pouze významně posílil. Uspěli také extrémisté z opačného konce politického spektra. Propadly všechny středové zavedené politické strany, takže polarizace nizozemské politické scény za přispění tureckého prezidenta Erdogana se projevila naplno.

Bude-li tento trend pokračovat i v prezidentských volbách ve Francii, západní Evropa se posune zase o krůček blíže k výše nastíněnému katastrofickému scénáři asymetrické občanské války. Problémem totiž není migrace, dokonce ani islamismus. Evropskou civilizaci jako takovou nejvíce ohrožují její současné elity, které ustupují násilí všeho druhu. Výrostkům na předměstích tolerují obchodování s drogami, vandalismus, napadání policie, zapalování aut a škol, nevystupují proti radikálním kazatelům hlásajícím nenávist, nevadí jim veřejně hlásaný antisemitismu a útoky na křesťanské symboly. Popírají existenci No go zón, aby nemuseli konat.

Převažující trend v celé EU představuje skutečnost, že stát svou autoritu uplatňuje jen vůči těm, kdož platí daně a poslouchají zákony, násilníkům jde z cesty. To silně zvyšuje pravděpodobnost, že No go zónami se brzy stanou celá města, nejen jejich čtvrtě. Občanům se to nelíbí, proto volí každého, kdo jim slíbí, že tomu zabrání. Proto Wilderse volili i přistěhovalci a Marine Le Pen mezi nimi má slušnou podporu. Ze stejného důvodu je mezi Turky s dvojím občanstvím tak populární Erdogan.

Historie nám už mnohokrát ukázala, že vládci, kterým se jejich vlastní země rozpadá pod rukama, zároveň provozují siláckou zahraniční politiku, takže se snadno nechají zatáhnout do zbytečného konfliktu. Také EU ohrožovaná důsledky nezvládnuté migrace má historicky nejhorší vztahy s Ruskou federací a nejnověji i s Tureckem. Jeden by skoro řekl, že jsme s oběma zeměmi ve válečném stavu.

Z toho důvodu bychom měli skutečnost, že se prezident Spojených států Donald Trump chová k Angele Merkelové jako k nepříjemné a hádavé tchyni, brát coby důkaz toho, že euroatlantické spojenectví i nadále trvá.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)