Svátek má: Barbora

Politika

Velikost textu:

Bašta: I ten nejhorší mír je lepší než dobrá válka

Bašta: I ten nejhorší mír je lepší než dobrá válka

Aspoň to tvrdili naši předkové a my se od páteční půlnoci budeme moci přesvědčit, zda měli pravdu, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Jaroslav Bašta
27.únor 2016 - 19:02

Pokud se nic mimořádného nestane, na mnoha místech v Sýrii utichne střelba a ke statisícům civilistů trpících nedostatkem základních životních potřeb se bude moci postupně dostat humanitární pomoc. To je asi ta nejdůležitější dobrá zpráva o příměří sjednaném mezi Spojenými státy a Ruskou federací a nadiktovaném na straně jedné vládě syrského prezidenta Bašára Asáda, na straně druhé asi stovce ozbrojených skupin protivládní opozice. Na tzv. Islámský stát a místní odnože al-Kaidy se klid zbraní nevztahuje.

Příměří v Sýrii je třeba považovat za velmi důležité taktické vítězství ruského prezidenta Vladimíra Putina. Nese také jeho nezaměnitelný rukopis, srovnáme-li ho s předchozími příměřími na východní Ukrajině (Minsk I a Minsk II). Tam dvakrát zastavil doněckou domobranu a její spojence v rozletu, neboť obě příměří nařídil po významných vítězstvích nad ukrajinskými ozbrojenými silami a před plánovanou povstaleckou ofenzivou (Minsk I po kotli u Ilovajska a Minsk II po ukrajinském debaklu u Debalceva). V Sýrii teď zastavil syrskou armádu těsně před dobytím Aleppa, což by se mohlo stát zlomem v dlouhé občanské válce.

Opravdu zlom? Mír v Sýrii na základě dohody USA a Ruska?

Důvodů, kvůli kterým Vladimír Putin nedopřál syrskému prezidentovi největší vítězství v posledních letech občanské války, vidím hned několik. Dobytí Aleppa by nemuselo znamenat obrat v konfliktu, naopak by mohlo vyprovokovat tureckou invazi a začátek turecko – ruské války. A navíc, v regionu všichni mají před očima varovný příklad Libanonu, kde boje skončily až poté, co se v průběhu čtvrt století vzájemně vyvraždila celá generace, která je začala. Cíl ruské vojenské intervence – zachránit Bašára Asada byl splněn a tak přišel čas hledání politických řešení.

Příměří také dovolí ruskému letectvu útočit na skutečné nepřátele a hrozbu pro RF – tedy proti tzv. Islámskému státu a al-Kaidě. Nebude tak pranýřováno za útoky na „demokratickou opozici“ jako až doposud. Přiznám se, že jsem hledal podobenství pro to, co bylo a je od Ruska v Sýrii v tomto ohledu požadováno. Z vojenského hlediska to má stejnou logiku, jako kdyby Spojenci po vylodění v Normandii byli v rámci politické korektnosti nuceni, aby neútočili na jednotky Wermachtu, ale jen na esesáky. Zastavení palby zjednodušuje situaci na frontě – kdo střílí, je terorista.

Příměří velmi zkomplikuje život těm, kdo islamisty v Sýrii a Iráku pod záminkou podpory umírněné demokratické opozice tajně podporovali. Nyní to budou muset dělat otevřeně, jinak riskují, že jejich chráněnci se jim pod vlajícími černými prapory přijdou pomstít jako zrádcům. Docela chápu, proč turecký prezident Erdogan označil podmínky příměří za nepřijatelné a nespravedlivé.

Ukazuje se také, že USA a RF se již podruhé dokázaly dohodnout na zastavení zástupné války (jako před rokem na Ukrajině).V Sýrii se navíc možná spojí v boji proti tzv. Islámskému státu, což by byl nadějný signál do budoucna. Ovšem nejdůležitější je, že se Vladimíru Putinovi podařilo zvrátit vývoj syrské občanské války za rekordních pět měsíců. Ruská federace tak dala velmi rázně najevo, že je ochotna a schopna hájit své zájmy silou. NATO i Evropská unie by měly velmi bedlivě zvážit míru rizika, kterou další vojenský a ekonomický nátlak na Rusko přinese, protože pokračování politiky vzájemné konfrontace bezpečnost Evropy ohrožuje.

Nyní už víme, že současné vedení Ruské federace umí stejně dobře válčit jako jednat o míru. To prvé lze vnímat jako možnou hrozbu, to druhé jako příležitost. Využijme ji.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)