Svátek má: Jiří

Politika

Velikost textu:

Bůh ochraňuj brexit. O královnu si starosti dělat netřeba

Bůh ochraňuj brexit. O královnu si starosti dělat netřeba

Když Julius Ceasar kdysi řekl, že kostky jsou vrženy, pak dnes právě Angličané vidí, že tuhle rozehranou partii v loučení s Evropskou unií už musí dotáhnout do konce.

Ilustrační foto
27.červen 2016 - 21:23

Sice ještě není jasné do kterého, byť idea zastavení migrace a opovržení nad bruselskými unijními elitami byla pro většinovou část ostrovních nespokojenců prvotním emočním vodítkem. Tedy jak s tím vším skoncovat. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Petr Štrompf.

Takzvaný brexit nečekaně nastal v plné parádě a hned je ve světě všechno jinak. Jestliže královna poskytovala světu v obraze svého významného životního jubilea pozlátkový pohled do pohádky, teď jako by neexistovala. Pozornost Boha by se od panovnice asi měla nasměrovat k samotným Britům. Jedni kříčí, že brexitem šlápli vedle, druzí se radují, že Bruselu šlápli na kuří oko. A to vždycky bolí a jde nyní o to, koho to bude bolet déle a víc.

Názorově rozdělený Albion teď sepisuje petice za znovuopakování referenda. Prostě se jeden tábor nechce smířit s rozhodnutím tábora druhého, které je už legitimní. Jestliže se někomu zdá, že Velká Británie se po referendu začíná chovat poněkud zmatečně, pak ho zdání neklame. Jenomže to nepotrvá věčně – troufalé odhady tipují, že k žádnému novému refererendu o bratrství s EU už nedojde, protože zde budou jiná a možná i vážnější referenda ze strany Skotska a Irska. Když ty se trhnou, pak bude asi teprve hodně zle. Jeden pokus už tu byl, leč neúspěšný, protože uvažovaná samostatnost vzbuzovala mnohé pochybnosti, které nakonec v plebiscitu rozhodly. Není ale žádná záruka, že se stejný výsledek bude opakovat.

Británie se rozhodla opustit Evropskou unii!

To jen ve skromné analýze toho, co zřejmě Velkou Británii ještě čeká. Jestliže by měl Bůh ochraňovat brexit, pak by asi náladu ostrovanů hodně vylepšila zpráva o abdikaci bruselských eurokomisařů s Jean-Claude Junckerem v čele. Když se tak stane, pak je zde aspoň náznak změny pro stávající sedmadvacítku, že z unijního organizmu někdo dovede vyoperovat zhoubnou tkáň. A zastánci brexitu tím dostanou taky dobrou zprávu – byli jsme to my, kdo rozhodl o radikálním řezu a odchod z EU nás před dalším zhoubným bujením zachránil.

Jestliže se v Bruselu žádná abdikace konat nebude, pak to bude zpráva nejen pro Angličany – Bruselu není pomoci a další exity pravděpodobně budou následovat. Pro ostrovní příznivce odchodu z EU zde zbývá ještě další karta ve hře – je to Kanada a Austrálie. Ty když zachovají Spojenému království svou přízeň, obnova někdejší obchodní politiky, a už bez diktátu EU,  v mnohém napomůže návrat libry do horních pater světových pevných platidel.

Nahodilé veřejné mediální průzkumy v české kotlině ukazují, že drtivá většina čtenářů by se k czechzitu odhodlala. Je to ovšem jen malý vzorek nálad obyvatelstva, který se od masového agenturního průzkumu vždy diametrálně liší. Výsledkem by byla oslava v Bruselu a potvrzení toho, že šéf Evropské komise Juncker může na svém neotřesitelném postu otevřít další láhev šampaňského. A to nejen kvůli „české prozřetelnosti“, jak se raději smířit i s tím málem, co teď máme, než riskovat to, že přijdeme o ten svůj „smrádek, ale teplíčko.“ Nejsme ani žádná hospodářská velmoc, která by varovně zdviženým prstem vyplašila Evropu dalším možným zemětřesem. Dokonce si lze směle představit, že odchodem České republiky z Evropské unie by její hospodářství nijak neutrpělo, ale zrovna tak není od věci si myslet, že ani to české.

Každou hospodářskou provázanost lze nahradit jinou, jsou-li ovšem na svých místech schopní kormidelníci a ne banda prospěchářů osleplých vlastním mamonem, řítících se k útesům. Testy charakteru i politické zdatnosti už totiž v českých poměrech právě proběhly – nedávné šarivary kolem války policajtů či profláklá e-mailová pošta premiéra. To jsou momenty, který by měl mít našinec stále na paměti. Protože Brusel i s Junckerem je pro naše elity menší zlo, než těch pár „křiklounů“ v podhradí, že už toho začínají mít taky dost. Bůh pak ochraňuj hlavně je. Víme jak to chodí, když je v Čechách s příslovečnou pomstychtivostí na někoho delší dobu hodně vidět.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)