Svátek má: Otakar

Politika

Velikost textu:

Ivan David: Konání bruselské úřednice a budoucnost národa

Ivan David:  Konání bruselské úřednice a budoucnost národa

Bývá zvykem varovat před „politiky“. Jsou vedeni cíli, které prospívají nějaké zájmové skupině, někdy dokonce i dolním 10 miliónům.

Ivan David, exministr zdravotnictví, ČSSD
29.únor 2016 - 20:02

Volá se po odbornících. Předpokládá se, že jsou nepolitičtí, zatímco politici odborníky být nemohou. Neplatí ani jedno. Úředník koná podle pokynů shora. Nemá-li pokyny a koná, přestává být úředníkem. To ministryně Valachová pokyny má a to přímo z Bruselu. Staví podle plánů rozpadající se říše.

Při diskusi o „inkluzi“ dala najevo, že námitkám naprosté většiny odborné veřejnosti nemíní vyhovět, za to se hodlá řídit skupinkou nýmandů zaslepených bizarní ideologií. Na otázku, proč „inkluze“, pravila mimo jiné: „Už jsme to měli mít dávno splněno.“ Alespoň víme, podle jakých not se hraje.

„Na vojně jsem dobře chápal, a tak jsem postupoval…“ (domácí Faktor, Karel Poláček: Dům na předměstí)

Ministryně – bruselská úřednice očekává pochvalu z Bruselu, nelibost v České republice je jí lhostejná, dost možná ji naopak utvrzuje, že koná správně. Nenarazí ani u předsedy vlády. Ten přece řekl, že v budoucnu, jak očekává, budou v čele levice ti, kteří dnes pomáhají migrantům. Je ovšem otázka, jak mnoho občanů (bude-li to slovo mít ještě nějaký význam) bude takovou levici podporovat.

Někdo by se mohl pozastavovat nad tím, proč Evropská unie jako neoliberální projekt podporuje levičáckou ideologii a naopak, aktuálně např. masové přijímání uprchlíků s minimální nadějí na přizpůsobení evropským normám života, nebo prosazování tzv. „inkluze“.

Nikdo by se nebránil zařazení žáků a studentů, kterým v docházce do standardní školy překáží tělesné onemocnění, do běžných škol. Větší je problém s těžkými smyslovými vadami, které vyžadují speciální nákladné vybavení a specifickou kvalifikaci učitelů. Problém je a nutně bude s inkluzí žáků s výrazněji podprůměrnou inteligencí nebo dokonce lehkou mentální retardací. Laická veřejnost a možná ani paní ministryně netuší, jak těžká vada, tato „lehká“ mentální retardace je. O střední natož těžké mentální retardaci nemluvě.

Samozřejmě i učitel v trojtřídce musí zvládat nároky výuky žáků velmi různě pokročilých. Nikdo ovšem netvrdí, že taková forma výuky je ideální. Je východem z nouze v řídce osídlených oblastech.

Normálním bychom od ministra školství očekávali snahu o vytvoření podmínek pro rozvinutí maxima z talentu, jímž jsou jednotlivci obdařeni. Smyslem by mělo být dosažení takové kvalifikace, jaké jsou žáci a studenti schopni. To vše proto, že republika se může příznivě rozvíjet jen za takového předpokladu. Takové cíle už nejsou „moderní“. Levičácký projekt vychází z bizarního ideologického předpokladu, že rovné právo na vzdělání se nejlépe uplatní, když budou všichni chodit do stejné třídy.

Někteří rodiče nechtějí, aby jejich talentované dítě ustrnulo na trojčlence a malé násobilce. Proto vznikají a budou vznikat náročné školy. Soukromé a placené. Čí rodiče na to nemají, má smůlu. Deklarovaná příležitost pro všechny skončí jako podpora výsad pro některé a beznaděj pro ostatní.

Vzdělání už asi není důležité. Důležitá jsou zřejmě absolutoria a tituly. Kingsley Amis ve svém románu Šťastný Jim z roku 1956 v nadsázce předpovídá, že není daleko doba, kdy absolventi univerzit nebudou umět číst a psát. Tehdy to vypadalo jako nadsázka. Také učím na různě vysokých školách. Už mě nepřekvapuje, kdo také může mít maturitu. Že jsou seminární práce ne-li opsané, tedy posbírané na internetu by nebylo tak nejhorší, kdyby studenti alespoň chápali pojmy, které opsali.

Ivan David: Od současných politiků marně chceme víc

Všichni pedagogové s delší praxí a v běžných školách (kde se neprovádí velmi přísný výběr) potvrdí, že prudce poklesla úroveň žáků a studentů. Dramaticky klesla kázeň, klesl zájem a klesla i úroveň znalostí. Kázeň je nutná nejen pro klid a soustředění, ale k dosažení výraznějšího úspěchu. Úspěchu nelze dosáhnout ani bez potřebné motivace. Znalosti nelze nahradit „gůglováním“.

Jaká asi bude budoucnost naší republiky? (A všimli jste si, že se o „republice“ už skoro nemluví? O důvod víc, proč jsme náš projekt nazvali „Nová republika“. Brzy se přestane mluvit o „demokracii“.) Budoucnost naší republiky, pokud budou současné trendy pokračovat, bude špatná. Čekali bychom snahu vlády a politických stran o odvrácení nepříznivého vývoje. Čekáme marně. Ministryně plní bruselské zadání.

Blížíme se z pohledu Bruselu a řiditelů tohoto procesu k náležitému cíli. Žádné skutečné republiky, žádné „národní hospodářství“, žádná národní kultura, žádné národní elity. Prostředkem je mimo mnoha dalších i podpora nevzdělanosti, nekázně a absence iniciativy. A ten druh levice, ve který doufá i premiér prospívá se svou idiotskou ideologií neoliberálnímu projektu hyperburžoazní elity a tupých mas bez identity a vědomí sounáležitosti.

(Ivan David, novarepublika.cz, prvnizpravy.cz, foto: id)


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: