Svátek má: Ferdinand

Politika

Velikost textu:

Jaroslav Bašta: Kolaborantský reflex

Jaroslav Bašta: Kolaborantský reflex

Dlouho jsem přemýšlel o tom, co mi připomíná obecně rozšířená nechuť evropských sdělovacích prostředků podávat informace o trestných činech migrantů, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Jaroslav Bašta
14.únor 2016 - 01:12

V duchu jsem se vrátil do dob, kdy mé vousy nebyly bílé, ale sedmibarevné a došlo mi, že novináři přistupují k negativním zprávám o hledačích lepšího života stejně jako jejich předchůdci v době totality k referování o trestných činech příslušníků Střední skupiny sovětských vojsk „dočasně“ dislokovaných v Československu. Totéž se předtím stalo za Druhé světové války. Zkrátka, o žádných okupantech se nikdy špatně nepsalo.

Nesmělo se informovat o ničem, co odporovalo dobovým ideologiích, nejprve nacismu, potom tzv. socialismu. Dohlíželi na to bdělí cenzoři. Za obou totalit se Češi stali mistry Evropy v psaní a čtení mezi řádky. A v listopadu 1989 statisícové davy demonstrantů hlasitě odsuzovaly všechny reportéry, kteří lhali, a oceňovaly ty, kteří se nebáli říci pravdu. Svobodu slova považovali Češi za natolik důležitou, že neváhali za ni bojovat a položit za ni i své životy, jak dokládají pamětní desky na budově rozhlasu na Vinohradské třídě.

Bohužel, to všechno již dávno odnesl čas. Přestože podobu veřejného prostoru neurčuje žádná ideologie, „pouze“ to, co se nazývá politickou korektností, „objektivita“ českých veřejnoprávních médií nápadně připomíná druhou polovinu osmdesátých let. O všem, co je důležité, informují tendenčně a nemají žádné problémy s lhaním. Připomínají mi Rudé Právo v roce 1988- 9, když referovalo o protirežimních demonstracích nebo o Palachově týdnu. Jako kdyby mladí redaktoří použili televizní archiv a poučili se v něm o tom, jak se i v době internetu dá hloupě a nepřesvědčivě lhát.

Obávám se, že si ani oni, ani nikdo z jejich politických dirigentů neuvědomuje, jak nebezpečnou hru rozehráli. Zatímco situace v médiích opravdu nejvíc ze všeho připomíná konec osmdesátých let, který bez použití násilí vyřešila Sametová revoluce, nálada ve společnosti spíše odpovídá konci let třicátých, se všemi negativními důsledky s tím spojenými. Existuje příliš mnoho příznaků, které ukazují, že míra obecné naštvanosti přesahuje mez, ve které možné násilné řešení současné krize již nikoho neděsí. Spíše vyvolává pozitivní očekávání.

Jaroslav Bašta: Import nadlidí?

Incidenty, které zasáhly redaktory veřejnoprávní televize a rozhlasu na demonstraci na Hradčanském náměstí, by měly v politicích a vedení médií probudit alespoň pud sebezáchovy, když už ne svědomí. Snad je ještě čas na návrat k objektivnímu zpravodajství jako prvnímu předpokladu zklidnění situace. Krize pokročila natolik, že každá lež, každá nepovedená manipulace veřejným míněním nás posouvá k jejímu násilnému řešení víc než plamenné projevy zastánců politiky tvrdé ruky.

Migrační krize dospěla do stádia, v němž se dá zabránit katastrofě pouze použitím hrubé síly, jak při ochraně hranic Evropské unie, tak i k udržení elementárního pořádku v regionech postižených masovým přílivem migrantů. To ovšem naráží  na dvě vážné překážky: tou prvou je neochota (a neschopnost) evropských politických elit silové řešení přijmout. Tu druhou, vážnější, představuje skutečnost, že všem členským zemím EU chybějí policejní a armádní síly schopné migraci zastavit a čelit možným důsledkům tohoto kroku. Trumfy v rukou totiž mají stratégové Islámského státu a jejich spojenci. Předpokládané koordinované teroristické útoky ve více evropských zemích EU nejspíše zcela ochromí a povedou k jejímu rozpadu.

Nemohu proto vyloučit, že onen kolaborantský reflex evropských médií hlavního proudu je diktován pudem sebezáchovy. Pak by ovšem stěhování národů opravdu mělo charakter řízené invaze, jak tvrdí někteří politici. A předvídaví jedinci se včas hlásí ke spolupráci s vítězy. Přál bych nám všem, aby to nebyla pravda.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: