Svátek má: Barbora

Politika

Velikost textu:

Jednání s Turkem? Všechno jen ne jednoduché

Jednání s Turkem? Všechno jen ne jednoduché

Co je dohodnuto na papíře, nemusí být v reálu pravda. Asi takto vidí světoví lídři jednání Evropské unie s vychytralým Tureckem ohledně utečenecké krize.

Ahmet Davutoglu, turecký premiér
19.březen 2016 - 18:03

Se svou pravdou se vytasilo právě Turecko ve vidině snazší cesty do společenství evropské osmadvacítky. Že my máme sklonit hlavu a splňovat nějaké vstupní podmínky? Zapomeňte na to, běženců u nás máme hafo a ty, milá unie, máš s nimi zase velký problém, píše v komentáři Petr Štrompf.

Tenhle plán, jak krizi řešit, vymyslela Angela Merkelová, vsadila na nás, tak kušujte a dělejte, co my vám řekneme. Samozřejmě že i za peníze. Za vaše unijní peníze. Tolik náhled do problému, na který podobně nahlíží Turecko. Vědí to špičky světové politiky, pochopitelně i německá kancléřka, která se netají obavami, že jednání s Tureckem budou všechno, jenom ne jednoduchá. Prezident Erdogan s premiérem Ahmetem Davutogluem v tom už mají jasno, evropští vyjednávači spíše zmatek. Protože před uzavřením dohody je největší problém ten, že si EU paradoxně  nemůže klást žádné větší podmínky. Smlouvání jak na tureckém bazaru tak může začít.

Dohodnutou strategii asi bude skutečně těžké převést do praxe. V tom jsou obavy politických špiček zcela na místě. Že dohody jsou od toho, aby se porušovaly, je staré okřídlené úsloví. Tentokrát ale bude mnohem viditelnější jakýkoliv úskok, protože na případné „bezva finty“ okamžitě zareagují tisícové davy uprchlíků. A to už opravdu nebude legrace. Vlastně reagují už teď, aniž by na papíře skončilo jediné dohodnuté písmenko. Stojí zatím naštvaně, ale ještě stále v klidu na hranicích a čekají, co se kvůli nim na světové scéně zase vymyslí. Jsou to právě běženci, kteří v nejbližších dnech prověří dohodu stále nervóznějších evropských mocipánů.

Zavření balkánské cesty nezabrání přílivu dalších migrantů do Evropy

I kdyby nakrásně dohoda fungovala, je zde ještě jeden, zatím veřejně nediskutovaný aspekt. Turecko se de facto stane záchytným táborem pro neúspěšné azylanty. Bude jich hodně. Kam potom s nimi? To už přece bude Turka problém, tak přece zněla dohoda. Turek ale může vyřešit problém hezky po svém – jednoduše zbylé statisícové davy běženců někudy vypustí do světa. Nemůže to jinak dopadnout, protože při tak obrovském kolotoči výměny vyhovujících a nevyhovujících migrantů k chybám a chaosu určitě dojde. Tím pádem se dohoda začne hroutit, z čehož má strach i Angela Merkelová. Běženci nebudou mít kam jít – Slovensko a Maďarsko je nepříjme a dlouhodobě se tím netají. Z toho kouká divočina, řekl by polesný Drahobýl při pohledu na černá oblaka, kdy les náhle ztichl.

Při povaze prezidenta Erdogana by bylo lepší se změnou politického počasí raději počítat. Vyznává islám, jeho žena ještě víc a jak známo – islamisté si s problémy příliš velkou hlavu nedělají.
Dokázali to Rusku, když mu po několika jeho provokacích na obloze sestřelili bombardéra. Koho dnes v Turecku, potažmo i ve světě zajímá, že se Putin naštval? Už i on mlčí, život jde dál a problémy s běženci zůstávají, svět se kolem nich teď taky náležitě točí. Respektive kolem návrhu dohody který premiér Davutoglu představil evropským lídrům minulý týden. Turecko přijme zpět všechny uprchlíky a migranty, kteří připlují na řecké ostrovy z tureckých břehů. Za každého takto vráceného Syřana by unie přijala jednoho Syřana z uprchlických táborů v Turecku. Scénář jak vyšitý pro výše popsaný problém.

Důvod je prostý – politici musí, nebo aspoň by měli, zmíněnou výměnu velmi rychle převést do praxe. Sloužila by jako varování pro ty, kteří ještě do člunů pašeráků nenastoupili. A to, že vaše cesta za lepším životem je zbytečná. Je otázka, jaký argument pro další ohlupování lidí si pašeráci na oplátku vymyslí. Není od věci poznamenat, že vzdělanost drtivé většiny uprchlíků je na nízké úrovni a podle toho jejich sociální poměry v domovině taky vypadaly. Proto až smutně úsměvně vypadalo nadšení zhruba pětadvacetiletého mladíka z Afgánistánu v reportáži jisté západní televize. Chce se prý stát stavebním inženýrem. Věří, že se mu jeho sen v Evropě brzy splní. Tedy hned, jak se naučí číst a psát....

(rp,pšt,prvnizpravy.cz,foto:arch.)