Svátek má: Věroslav

Politika

Velikost textu:

Kaplan: Migranti a ruská „agrese" uvrhnou Evropu do středověku

Kaplan: Migranti a ruská „agrese" uvrhnou Evropu do středověku

Moderní Evropa se rozpadá a stále více se začíná blížit ke své středověké podobě, napsal na stránkách Sunday Times americký analytik Robert Kaplan.

Evropa roku 1812
26.leden 2016 - 01:13

Podle jeho názoru, důvodem je rozdílnost názorů evropských států v otázkách, jako je příliv uprchlíků a „agrese" ožívajícího Ruska.

Jakkoli je Kaplanův materiál zajímavý, představuje typický obraz nejreakčnějších neokonzervativních představ o řízení světa formou Pax Americana. Směs pravd a polopravd či lží je pak podstatou. Téměř každý odstavec je tudíž nutné doplnit poznámkou v závorce.

Když se podíváte na mapu středověké Evropy, je možné zaznamenat její „nepředstavitelnou" nejednotnost se všemi jejími říšemi, královstvími, konfederacemi a dalšími malými státy, píše na  stránkách Sunday Times americký analytik Robert Kaplan. Podle něj zobrazuje „zcela rozbitý svět" a připomíná současnou evropskou realitu.
 
Po druhé světové válce bylo vnitřní fragmentaci Evropy zabráněno kvůli její relativní izolací od severní Afriky a Eurasie. Nicméně, tvrdí autor, nyní tyto rozpory nelze ignorovat vzhledem k tomu, že různé evropské regiony mají různé postoje k „agresivnímu Putinovu Rusku", tok uprchlíků z Blízkého východu a bujícího terorismu doma i v zahraničí. (Základem Kaplanova tvrzení je vždy přítomné tvrzení o „ruské agresi“)
 
Evropa se potýká s nepříjemným historickým paradoxem. Za poměrně klidná desetiletí se ji podařilo vytvořit vysoké ideály všeobecných lidských práv, včetně práva na azyl v EU. Ale dnes je jasné, že toto všechno bylo možné díky „represivním režimům" na Blízkém východě.
 
„Po celá desetiletí byl arabský svět těsně uzavřený státními věznicemi, kde diktátoři udržovali své národy v područí. Saddám Husajn v Iráku, Asad v Sýrii, Muammar Kaddáfí v Libyi a umožňovali Evropě, aby si vychutnávala své idealistické koláče," uvedl Kaplan. (Udržování „diktátorských režimů“ jako v Jemenu – za nějž nyní bojuje saúdskoarabská koalice, samotné Saúdské Arábie a dalších arabských režimů Kaplan nezmiňuje. Navíc se nepřímo pokouší ospravedlnit skutečnost, že dosavadní status quo výběrově rozbili vojenskými invazemi a válkami právě USA a západní spojenci a uvrhli arabský svět do chaosu).
 
Dalším důležitým faktorem, který vede ke konci období stability v Evropě je geopolitická role Ruska, které se opět stalo strategickým hráčem na evropském kontinentu. Analytik uvedl, že Putinovo upevňování moci v zemi po „slabé Jelcinově éře" vytvořilo hluboký rozpor mezi Paříži a Varšavou, Berlínem a Bukureští. (Takže dokud bylo Rusko „slabé, jecinovské“, bylo vše v pořádku, protože Rusko patrně nemá právo hájit své národní zájmy.)
 
„Kdybyste byl Polák nebo Rumun v 90. letech, bylo slabé a chaotické Rusko pro vás velmi užitečné, a členství v NATO a Evropské unii zaručovalo udržitelnost míru a prosperity. Strategické vyhlídky dnes vypadají jinak: budoucnost evropského projektu jsou mlhavé, zatímco ožívající Rusko anektovalo Krymu a ziskem východní Ukrajiny opět ohrožuje vaše hranice," líčí Kaplan. (Zde se autor dopouští nejvýraznější polopravdy hraničící se lží – náměstkyně ministra zahraničí USA Victoria Nulandová byla jednou z figur, která pomáhala rozpoutat převrat na Ukrajině, kdy se ráz na ráz odstranil váhající Janukovyč, k moci se dostali ultranacionalisté se snahou za každou cenu potlačit ruskojazyčné obyvatelstvo. Důsledkem bylo odtržení Krymu na základě referenda – stejným mustrem jako Kosovo, a vzpoura Donbasu, která měla být novou kyjevskou mocí potlačena vojenskou silou. Tvrzení, že Rusko ohrožuje hranice zemí NATO je lež. Naopak je to Aliance, která se posunula na hranice s Ruskem a vytváří pro Rusko – z jeho pohledu – riziko pro jeho bezpečnost.)
 
Poznamenává, že v době studené války byla Evropa znovu rozdělena na dvě části. Teprve nyní se změnily strany: východní evropské státy se chtějí posunout blíže k Spojeným státům kvůli „pocitu ohrožení" Ruskem, zatímco západoevropské země v obavách z toku uprchlíků a teroristických útoků a doufají ve spojenectví s Ruskem.
 
Podle Kaplana je Putin je přesvědčen, že zeměpisná poloha a hrubá síla je východiskem pro posílení národních zájmů. Evropské elity mají jiný názor. Po staletích krvavých válek, odmítají tradiční mocenskou politiku. Naděje na zachování míru předali nadnárodním technokratům v Bruselu. (Opět polopravda – Evropa prakticky nemá obrannou složku, kromě národních armád – a NATO, které je řízené Spojenými státy.)

Eurasia Group: Evropa se vzdálí Spojeným státům kvůli Rusku a Číně! 

V důsledku je Británie a část západní Evropy nyní nespokojena s nadměrnými ambicemi bruselských byrokratů, což se odráží v politice těchto zemí. Myšlenka sociální péče je považována za prostředek kontinentálního rozdělení, ukládá velkou zátěž pro národní hospodářství, což vede k růstu nacionalismu a nepřátelství vůči uprchlíkům. (Zde se projevuje pravicový neokonzervativní odpor k „sociálnímu státu“ jako takovému, v jejich vizích hrají rozhodující roli bankovní a průmyslové nadnárodní systémy, zejména americké – viz TTIP)
 
Německo by mohlo mít vedoucí úlohu na kontinentu ve svých rukou, ale brání mu „nacistické dědictví" a duální politika ve vztazích se Západem a Ruskem. Výsledkem je, že EU se i nadále bude rozpadat na kusy, a stále více připomíná mnohonárodní Svatou říše římskou, která zmizela v roce 1806. „To vše znamená,“ dochází autor k závěru, „že alternativy americkému vedení v Evropě stále ještě neexistují." (Zde se Kaplan v podstatě přiznává, že je Evropa řízena a dohlížena Spojenými státy)
 
„Desetiletí, kdy jsme považovali Evropu za stabilní, předvídatelnou a nudnou, skončily. Mapa kontinentu se opět stane středověkou, i když ne v podmínkách hranic, ale přinejmenším pokud jde o její politické postoje a spojenectví," dodal Robert Kaplan.

(kou, prvnizpravy.cz, thesundaytimes.co.uk, foto: arch.)


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: