Svátek má: Libor

Politika

Velikost textu:

Oskar Krejčí: Čínská vojenská reforma

Oskar Krejčí: Čínská vojenská reforma

Přestože Čína oznámila snížení stavu, je stále Čínská lidová osvobozenecká armáda největší na světě, připomíná v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.

Oskar Krejčí, profesor a politolog
24.leden 2016 - 21:21

PZ: Na semináři o Nové hedvábné stezce jste v Senátu hovořil o čínské vojenské reformě. Proč podle vás Peking tuto reformu provádí?

Obecné důvody jsou dva. Především vývoj nových zbraní i prostředků velení a komunikace vyžadují novou organizaci armády. Nesmíme zapomínat, že poslední vymezení vojenských oblastí Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA) proběhla před půl stoletím. Byť koncepce se měnila – ČLOA vznikla jako revoluční armáda a její doktrína až do konce 70. let hovořila o lidové válce, tedy o prolínání armády a civilní společnosti. Až poté se začalo mluvit o „lidové válce v moderních podmínkách“. I když informace o současné reformě nejsou úplné, obecně se předpokládá, že ČLOA přejde od velkých organizačních útvarů sovětského typu divizí k menším základním útvarům v podobě brigád. Obdobná reforma se uskutečnila také v Rusku. Je tomu tak i v americké armádě.

PZ: A ten druhý obecný důvod?

Změna bezpečnostního prostředí a postavení Číny ve světě. Podle některých analytiků například z okolí velmi zajímavého serveru TheDiplomat.com, který se věnuje tematice bezpečnosti v Asii, nazrávalo vědomí potřeby reformy přinejmenším od roku 1999, kdy americká letadla vybombardovala velvyslanectví Čínské lidové republiky v Bělehradě. Dalším velkým impulzem byl incident s americkým špionážním letadlem na jihu Číny, u ostrova Chaj-nan v roce 2001.

Měnící se ekonomické postavení Číny ve světě vyžaduje i novou roli armády. V tyto dny například končí návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ve třech zemích, které jsou velmi mimořádně důležité pro řešení krize na Blízkém východě – v Saúdské Arábii, v Egyptě a v Íránu. Výsledkem jeho cesty bude intenzivnější zapojení zmíněných tří velmi odlišných zemí do programu Nové hedvábné stezky. Byly dohodnuty projekty za desítky miliard dolarů…

PZ: Mám pocit, že o tom se u nás moc nemluvilo.

Západní sdělovací prostředky, které se holedbají svojí svobodou a demokratičností, ignorují to, co se nehodí do obrazu hegemonie Západu. Výsledkem je rostoucí zápecnictví, které u nás pěstuje především veřejnoprávní televize. A následná slepota politiků. Za našimi humny, v Moldavsku, už pět měsíců probíhají bouřlivé protivládní manifestace. V týdnu, kdy Evropský parlament projednával asociační dohodu s Moldavskem, tam pokoutně parlament schválil takzvaně proevropskou vládu bez projednání jejího programu. Pak manifestanti parlament obsadili. Pokládají tuto vládu za oligarchistickou, přičemž už předtím si prosadili svržení jiné rádoby proevropské vlády a zatčení premiéra kvůli korupci. Slyšeli jste o tom v našich sdělovacích prostředcích? Zpravodajství u nás vypadá jako vyplňování dotazníku podle pokynu „nehodící se škrtněte“.    

PZ: Zpět k čínské vojenské reformě. Jak souvisí nová ekonomická role Číny, o níž mluvíte, s potřebou jinak organizované armády?

Uvedu jen několik příkladů z oblasti, o které jsme se již zmiňovali. Když chcete obchodovat s Blízkým východem a severní Afrikou, nesmí vašim lodím překážet lupiči. Od roku 2008 je čínské námořnictvo zapojeno do boje proti pirátům v Adenském zálivu. Když Francie a následně USA a celé NATO v roce 2011 začaly bombardovat Libyi, pracovaly tam především na naftových polích téměř tři desítky tisíc čínských techniků a dělníků. Jejich evakuace během několika dnů byla dokonale zvládnutá operace. Obdobně jako loni ve chvíli, kdy se válka v Jemenu přiostřila. Nelze také zapomínat na účast čínských vojenských lodí ve Středomoří při likvidaci syrských chemických zbraní.

Oskar Krejčí: Nová ruská bezpečnostní doktrína

Nová čínská vojenská strategie, která byla zveřejněna v polovině loňského roku, mluví o kombinaci „obrany v blízkých mořích“ s „ochranou ve vzdálených mořích“. Podle některých komentátorů to znamená vstup čínského válečného loďstva z moří do oceánů.

PZ: Přechod k brigádám jako základnímu vojenskému útvaru, o kterém jste mluvil, je jediné organizační opatření?

Zdaleka ne. Očekává se například změna obecné organizace ČLOA vzhledem k tomu, že se předpokládá přechod od sedmi vojenských okruhů na pět.

PZ: To je poněkud formální opatření, nezdá se vám?

Vojenské okruhy jsou vytvářeny jako organizačně-velitelský útvar pro případné samostatné bojové zóny. Jeho organizace vypovídá o tom, jak politické a vojenské vedení státu vnímá bezpečnostní hrozby. Vzhledem k poslání ČLOA to mohou být i hrozby přírodního charakteru v podobě zemětřesení nebo záplav. Na druhé straně je třeba říci, že v dokumentech čínského státního a vojenského vedení se mluví o zhoršování bezpečnostní situace.

V nové verzi  vojenské strategie poprvé chybí odkaz na principy panča šíla, tedy pět zásad mírového soužití, které na Ženevské konferenci o Indočíně roku 1954 zformulovali čínský premiér Čou En-laj a indický předseda vlády Džaváharlál Néhrú. Ovšem ani tento nový, jak se píše „holistický pohled na národní bezpečnost“, nepředpokládá zasahování do vnitřních záležitostí jiných států. Čína soudí, že svoji novou globální roli bude provádět za pomoci ostatních zemí, z nichž zmiňuje USA, Rusko, ale i další země Evropy, Afriky a pacifické Asie, vše za pomoci „vytvoření spravedlivého a efektivního kolektivního bezpečnostního mechanismu“.

 A je tu reorganizace i na jiné vnitroarmádní úrovni. Koncem roku prezident Si Ťin-pching předával prapory třem novým útvarům: ústřednímu velitelství, raketovým silám a strategickým podpůrným silám…
 
PZ: To je co?

Podle dostupných informací jsou strategické podpůrné síly sjednoceným velitelstvím pro kosmické, kybernetické a informační síly.

PZ: Je zřejmé, že čínská armáda se profesionalizuje. Že se svojí organizací začíná přibližovat armádám ostatních mocností. Není to rezignace na původní pojetí lidové armády?

Ostrý start reformy lze datovat od listopadu 2013, kdy vedení komunistické strany  vytvořilo Ústřední národní bezpečnostní komisi. Koncem roku 2014 prezident Si Ťin-pching navštívil městečko Gutian v provincii Fu-ťien, tedy místo, kde v prosinci 1929 Mao Ce-tung na konferenci komunistické strany vystoupil s novou koncepcí revoluční armády. Podstatu projevu prezidenta Si na vojenském aktivu lze shrnout do jedné teze – „Armáda podléhá komunistické straně“. Reforma posiluje roli Ústřední vojenské komise KS Číny. A posiluje se i role stranické kontroly v armádě. To není formální záležitost: čínskou armádu oslabuje rakovina korupce. Boj proti ní v posledních dvou letech vedl k odstranění tuctu generálů.

PZ: Je zřejmé, že narůstá bojeschopnost čínské armády. V této souvislosti se ale nabízí otázka, zda nejsou obavy z Číny oprávněné. V našem rozhovoru minulý týden jste nevyloučil například ani možnost, že severokorejské jaderné pokusy jsou vyvolány obavou ze stále silnějšího souseda.

Tak tedy – ČLOA je z hlediska početního stavu největší armádou na světě. Prezident na vojenské přehlídce na počest 70. výročí porážky japonských militaristů a ukončení druhé světové války sice oznámil snížení stavu o 300 tisíc, ale stále je to největší armáda na světě. Konkrétně přibližně 2,3 milionů vojáků. To odpovídá jak velikosti země, tak i orientaci na obranu teritoria, ale i tradičním sociálně-ekonomickým úkolům lidové armády.

Vojenský rozpočet od zmíněného incidentu v roce 1999 s velvyslanectvím ČLR v Jugoslávii roste. Podle údajů ze zdrojů Stockholmského institutu pro výzkum míru v roce 1999 činil 34,4 miliardy dolarů a v roce 2013 to bylo 171,4 miliardy dolarů (spočítáno na konstantní dolar roku 2011). To ale neznamenalo dramatický nárůst výdajů jako podílu na hrubém domácím produktu – konkrétně to byl růst z 1,9 na 2,0 %. Podle téhož zdroje byl v roce 2014 čínský vojenský rozpočet 2,8krát menší než rozpočet USA a 2,6krát větší než rozpočet Ruska.

PZ: Tyto údaje by mohly naznačovat ohrožení Ruska. Nedělá Moskva chybu svou těsnou spoluprací s Pekingem?

Podle některých ruských liberálů ano, ale současné kremelské vedení vnímá Čínu jako strategického partnera. Jestliže prodáváte nejmodernější protiraketový systém S-400 a stíhače Su-35 generace 4++ svému sousedovi, dáváte tím jasně najevo, že se na něho nechystáte zaútočit a že neočekáváte ani agresi z jeho strany.

PZ: Teze o čínské agresivitě jsou ale dnes spojovány především s jejím chováním v Jihočínském moři. Myslíte si, že v tomto regionu může vypuknout válka?

Jihočínské moře je jednou z nejcitlivějších oblastí světa. A nejde jen o sporné ostrovy. Ústí sem 800 kilometrů dlouhý Malacký průliv mezi Malajským poloostrovem a indonéským ostrovem Sumatra. Tudy proudí většina ropy z Perského zálivu nejen do Číny, ale i do Japonska – více než 15 milionů barelů denně. Nelze zapomínat, že téměř 60 % své spotřeby ropy Čína dováží. A také na fakt, že kolem Malackého průlivu lze potkat především americké válečné lodě.

PZ: Americká angažovanost je téměř samozřejmá – americké vojáky lze potkat skoro všude, kde se těží či dopravuje ropa.

Přibližně před měsícem jsem sledoval velmi zajímavou diskusi v anglické mutaci čínské televize CCTV o americké roli v Asii. Americký zástupce v panelu hájil přítomnost amerických ozbrojených sil v Tichém oceánu jako stabilizující faktor. Důkazem měla být politika USA po 2. světové válce...

PZ: S ohledem na války v Koreji a ve Vietnamu to je poněkud drsné pojetí stability!

Nejen. Počítejme pro tuto chvíli bez americké účasti na 2. světové válce v tomto regionu. Po americko-španělské válce Spojené státy v roce 1898 takzvaně koupily od Madridu Filipíny, které jsou součástí Jihočínského moře. Nebyla to jen tak nějaká kolonie – Washington se pokoušel Filipíny několik desetiletí připojit k USA. A vyhlazoval při tom místní bojovníky za svobodu Filipín. Z Filipín připlula i vojenská jednotka, která se podílela na západní a japonské intervenci v Číně roku 1900. Když sečtete zabité Filipínce a obyvatele Indočíny usmrcené během tamní americké intervence, dostanete se na tři miliony mrtvých. USA nejsou neutrální arbitr.

PZ: Chcete říci, že Spojené státy jsou bezpečnostním rizikem pro Čínu?

USA jsou supervelmocí, která má v daném regionu své zájmy. Rizikem se stávají, když nerespektují zájmy jiných států. Mír je ideál, který vyžaduje porozumění pro druhé, ne nadvládu. V našem nedokonalém světě je to tak trochu princip založený na schopnosti kompromismu.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz, foto: arch.)


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: