Svátek má: Patricie

Politika

Velikost textu:

Oskar Krejčí: Geopolitická slepota Západu

Oskar Krejčí: Geopolitická slepota Západu

Proč Čína a Rusko nepomohly Řecku? Splácet řecké dluhy v této chvíli znamená především posílat peníze do německých a francouzských bank, nikoliv rozvíjet Řecko, říká mj. v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.

Oskar Krejčí, profesor a politolog
13.červenec 2015 - 18:00

PZ: Po týdnu tu opět máme rozhodující neděli pro Řecko. Minulý týden referendum skončilo vítězstvím vlády, nesouhlasem většiny Řeků s návrhy Trojky – tedy Mezinárodního měnového fondu (MMF), Evropské centrální banky a Evropské komise. Pak ale následovala rezignace ministra financí Janise Varufakise a velké ústupky Řecka. Jak si tuto situaci vysvětlujete?

Pozoruhodné vítězství odpůrců Trojky v referendu bylo vyvoláno tím, že se v řecké společnosti po letech chybných reforem rozmáhá pocit, že už není co ztratit. Rezignace radikálního ministra financí byla pravděpodobně plánovaná, právě tak jako ústupky vlády, u kterých asi Varufakis nechtěl být.

Že je to prohra Syrizy? Do značné míry ano. Jinak to ale v této chvíli nemohlo dopadnout: když si přepočtete údaje Eurostatu za loňský rok, zjistíte, že řecký podíl na souhrnném hrubém domácím produktu Evropské unie byl pouze 1,3 %. To je málo na samostatnou politiku. Ještě nepřišel čas vítězství.

PZ: A ten přijde kdy?

Při rozpravě v Evropském parlamentu o řecké krizi hovořil Pablo Iglesias Turrión, generální tajemník španělské strany Podemos, o „finanční totalitě“. Obstát v boji proti ní lze jen při sjednocení sil více států. Tak jako při odmítání sankcí vůči Rusku. Osamoceně představitelé několika států nic nedokáží – mají-li uspět, musí se dohodnout na vytvoření frakce uvnitř Unie. Dokud se takové frakce nevytvoří, bude vládnout představa Berlína, že „co je dobré pro Německo, je dobré pro Evropskou unii“. Někdy je to pravda – když se daří německému zahraničnímu obchodu, oživí se ekonomika v Česku. Jenže někdy se teze „co je dobré pro Německo, je dobré pro Evropskou unii“ náhle mění na zásadu „bližší německá košile než řecký kabát“.

PZ: Zdá se, že nemáte zrovna dobré mínění o Evropské unii. Myslíte si, že situaci nezvládá?

Je to složitější. Včera jsem v diskusi s docentkou Ilonou Švihlíkovou tvrdil, že Řecko má dva problémy – menší v podobě dluhů a větší v podobě špatného fungování Evropské unie. Opravila mne: Unie funguje dobře, ale je zaměřena chybně, ve prospěch velkých korporací a vybraných zemí. Můžeme shrnout oba naše postoje a říci, že současná Evropská unie se zpronevěřila ideálům, z nichž vyrostla. Což může vést k netušeným zmatkům ve světě, kde začíná Západ hrát druhé housle.  

 PZ: V jakém smyslu?

Z tisíců každodenních informací o mezinárodní politice jsou nejvýznamnější ty, které se vztahují ke dvěma skutečnostem: fascinujícímu ekonomickému růstu Číny a k obnovení vojensko-strategické rovnováhy mezi Ruskem a Spojenými státy. Oba tyto faktory zásadním způsobem ovlivňují povahu globalizace, její stav i dynamiku. A podívejte se, jak politici a média v Unii reagovali na summity států BRICS, tedy Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky, a Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS) konaných minulý týden v ruské Ufě. Minimální zpravodajství nesvědčí jen o nedemokratičnosti médií. Svědčí o nepochopení situace ve světě a o tom, že se Unie dostává na vedlejší kolej dějin.  

PZ: To se tvrdí řadu let, ale stále je Unie pokládána za jednoho z nejdůležitějších hráčů světa.  

Jenže nezachytává vývojové tendence. Pro ilustraci nahlédněme do nejnovějšího čísla amerického časopisu Foreign Affairs. David Shamburgh z George Washington University v něm srovnává Marshallův plán a současné čínské zahraniční projekty. V dnešních cenách je to poměr 103 miliardy ku 1,41 bilionům dolarů. Čínské projekty jsou jedenáctkrát větší než americké investice v rámci slavného Marshallova plánu. A když se podíváte na Unii, tak v této chvíli pouze Maďarsko podepsalo dohodu s Čínou o napojení na projekt Nové hedvábné stezky. V případě Asijské banky infrastrukturních investic je situace lepší, ale také jen na úrovni členských států, ne Bruselu.

PZ: Když je Čína na tom tak dobře, proč nepomůže Řecku? Nebo proč mu nepomůže Rusko?  

Znova opakuji, že řešením problému není splácení dluhu, ale změna stylu práce Unie. To na summitech BRICS/ŠOS naznačil i ruský prezident Vladimír Putin. A nezapomínejte, že splácet řecké dluhy v této chvíli znamená především posílat peníze do německých a francouzských bank, nikoliv rozvíjet Řecko. K tomu jsou nutné investiční projekty, které nikdo nepřipravil. Čínské finanční rezervy nevytekly ze země jako petrodolary arabských šejků. Je za nimi mnohaletá práce milionů chudých čínských dělníků a zemědělců. S takovými penězi musí Peking zacházet velmi odpovědně.

PZ: A tatáž otázka z druhé strany: proč podle vás Evropská unie tak málo usiluje o připojení k čínským projektům?  

Na Západě převládá geopolitické uvažování na úrovni hry s nulovým součtem: náš zisk je ztrátou toho druhého, a naopak. Ukrajina je velmi dobrým příkladem takového přístupu. I jeho následků.

Prof. Krejčí: V roce 2015 se mohou spustit konflikty nové kvality

V červnu zveřejněná nová Národní vojenská strategie Spojených států vnímá základní posuny ve světě, tedy historicky bezprecedentní ekonomický růst Číny a obnovení vojenské rovnováhy s Ruskem jako nebezpečnou změnu. Cituji doslova: „V minulé dekádě byla naše vojenská tažení zaměřena proti sítím extremistických organizací užívajících násilí. Nyní však, a také v dohledné budoucnosti, musíme věnovat větší pozornost státním aktérům“. Zmíněná strategie též přináší seznam států, které se „snaží revidovat klíčové aspekty mezinárodního pořádku a jednat způsobem, který ohrožuje naše národní bezpečnostní zájmy“, a to v tomto pořadí: Ruská federace, Írán, Severní Korea a Čína. A v této souvislosti říká, že „dnes lze pravděpodobnost zatažení (USA) do mezistátní války s velkou mocností vyhodnotit jako malou, ale rostoucí“.

PZ: Dobře, ale to se týká USA, maximálně též NATO. Co s tím má společného Evropská unie?  

Oddělovat Alianci, kde vládne vojenská kultura USA, od Unie je naivní. Mocnosti, které rozhodují v EU, se podílejí na rozhodování v NATO. Jsou to stejní lidé, jeden způsob myšlení. Alespoň zatím.

Vraťme se ale ještě k summit BRICS/ŠOS v Ufě. BRICS – to jsou tři miliardy lidí a více než čtvrtina světové ekonomiky. V rámci této mnohem neformálnější organizace, než je Evropská unie, začínají pracovat Nová rozvojová banka a Společný rezervní fond se souhrnným počátečním kapitálem 200 miliard dolarů. A s neskrývanou ctižádostí být alternativou Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance, které jsou kontrolované Washingtonem. Dohoda centrálních bank států BRICS pak směřuje k obchodování v národních měnách – tedy bez zprostředkování dolarem. To rozhodně jsou posuny, jejichž ignorování se vymstí.

A totéž platí o ŠOS. Tato organizace má vedle ekonomických ambicí i bezpečnostní úkoly. Je to první bezpečnostní organizace, do které vstoupila Čína. Summit v Ufě se přihlásil k čínskému projektu hedvábné stezky, přijal strategii rozvoje ŠOS do roku 2025 a program boje proti terorismu, separatismu a extremismu na období 2016 až 2018. A nejen to.

ŠOS vedle Číny zahrnuje Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán. Na summitu bylo ale rozhodnuto o prvním rozšíření ŠOS od založení v roce 2001 – o přijetí Indie a Pákistánu za plnoprávné členy. Jde o země, které nemají mezi sebou jednoduché vztahy. V Ufě se však dohodly o návštěvě indického premiéra v Pákistánu. Nový status v ŠOS získaly Bělorusko, Arménie, Ázerbájdžán, Kambodža a Nepál.  Jednání obou summitů se ale účastnili i nejvyšší představitelé Afghánistánu, Íránu či Mongolska.  

PZ: To se může někomu zdát jako nepřehledný seznam států. Není to příčinou nezájmu médií?  

Když se podíváte na mapu, stane se tento seznam přehledný. Je zřejmé, že se Šanghajská organizace spolupráce osvědčila, přitahuje další státy a postupně pokrývá obrovský kruh ve východní části Eurasie.

PZ: Uznávám, že je to impozantní. Ale podstatná otázka je, proč se jim tak daří?  

Úspěchy BRICS a ŠOS jsou založeny na tom, že odmítají geopolitickou hru s nulovým součtem. Fungují, jak v Ufě znovu zdůraznil čínský prezident Si Ťin-pching, na principu hry win-win, tedy spolupráce, která přináší výhru všem zúčastněným stranám. Nemohu se ale také zbavit dojmu, že úspěch BRICS a ŠOS je dán i tím, že západní snaha udržet si privilegované postavení pomocí oživení geopolitických her je paradoxně spojena s geopolitickou slepotou. S neschopností vidět probíhající změny ve světě.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz, foto: arch.)


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: