Svátek má: Květoslava

Politika

Velikost textu:

Příčina budoucí vládní krize? Jmenuje se Brusel

Příčina budoucí vládní krize? Jmenuje se Brusel

Zůstat v Evropské unii nebo z ní vystoupit? Vznikají i slovní novotvary, které by se spíše hodily pro pojmenování sušenek: Brexit, Czechxit a dál raději nepomýšlet, čeho by se v tomto ohledu mohly chytit i okolní státy.

Ilustrační foto
29.únor 2016 - 21:22

Například magyarxit je pro jazykovědce zřejmě posledním stupněm zkoušky odolnosti pro zachování svéprávnosti. Ve srovnání se skutečným problémem samé existence EU jsou tyto slovní eskapády úsměvné marginálie. Úsměv na rtech by nám měl tuhnout při pomyšlení, že Velká Británie v červnovém referendu rozhodne o odchodu či setrvání v unijní osmadvacítce. Nutno podotknout, že české vnímání odchodu národa hrdého Albionu má několik rozměrů, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Petr Štrompf.

Ten nejčastější je ekonomický dopad, jehož se nejvíce obávají pánové Sobotka a Dienstbier. První je premiér, druhý ministr bez práce. A když k nim přidáme další strany, jako například TOP 09 nebo ODS, žádné referendum se u nás konat nesmí. To je zase optika zmíněných politických uskupení, protože už samotné referendum by mohlo způsobit vládní krizi, neboť odpůrci či zastánci v setrvání pod unijním modrým praporem nutně musí proklamovat to, co zatím zaznívá jen sporadicky. Česká veřejnost totiž řeší úplně jiné problémy a vzdálený Brusel s našimi neviditelnými europoslanci je jí, upřímně řečeno, zatím zcela lhostejný.

O rozhodnosti vystoupit z Evropské unie, která zde jaksi není

Vše se změní v okamžiku, kdy Evropské unii dá vale první členská země. Což může pro ostatní znamenat mnohé, nebo taky vůbec nic. V prvním případě to třeba rozkolísá měnu jako takovou. Finanční burzy pochopitelně bouřlivě zareagují a euro jako platidlo dostane ne frak. Dolar vyletí strmě vzhůru a rozkolísá zbytku finančního světa jeho export a import. Zboží tím pádem silně podraží, což bude mít dopad na kupní sílu. Ta se vzhledem k výborné kondici dolaru logicky zmenší, export a import se zpomalí, avšak zboží se adekvátně k tomu zlevňovat nebude. Důsledek? Pomalejší kola ekonomiky, která rozvlní křivku spotřeby spolu s narůstající nezaměstnaností.

Ve druhém případě, kdy odchod té které země ostatní členy může nechat v klidu je, že euro jako platidlo si stále ponechá. Tak jako tak bude odcházející země ekonomicky na mnoha faktorech se světem závislá. Nicméně názory, že by unii prospělo menší zeštíhlení, už v minulosti padaly na hlavy Řeků. Astronomické finanční subvence tuto ekonomicky zdevastovanou zemi ještě drží při životě. Nebylo přitom málo kritiků, že z kapes vlastního národa cpou peníze do kapes těm, kteří se svým žalostným stavem nic nedělají. Jestli se pak v Bruselu něčeho zalekli, byla to výše zmíněná altrenativa kolapsu celého společenství království byrokratů a nesmyslných nařízení. Řecko proto pod modrým praporem musí zůstat!

Zůstaňme raději na rodné hroudě, protože rozkolísaná samotná existence Evropské unie začíná mít podobu flamendra, který své bohatství dávno prohospodařil, ale stále chodí ve fraku. Slušivý ohoz je naše vnější přetvářka nebo možná i trocha vnitřní naděje, že vše se v dobré obrátí. Toť podání našich politiků. Zatím ale nevědí kdy a jak se to stane. Musí si především zachovat jednu jistotu – hovořit k lidu v podhradí stejným jazykem a pokud možno v počtu, který převýší euroskeptiky a neúnavné kritiky, jako je třeba Tomio Okamura a jemu podobní. Protože když nebudeme držet basu, vládní krize je tu na to šup. Nikdy nepřinesla nic dobrého a ještě to tak! Vrátit se do sféry Ruska? To už vůbec ne! Říká to přece premiér Bohuslav Sobotka, kdyby došlo k nejhoršímu. Jenomže ono už došlo a důvod je známý – Evropská unie klesá v kolenou pod přílivem migrantů z blízkovýchodních zemí. Klesá proto, že nebyla schopna reagovat na situaci a jediné, co předvedla, bylo bezpočet jednání a zasedání, která stejně žádná řešení nepřinesla. Taky ani nemohla, když se radili a radí ti, co si poradit neumějí.

Je to právě krize, která prověřuje schopnosti těch, jimž dali voliči svou důvěru. Jen plamenná slova potom nestačí, protože problém má konkrétní podobu a chce konkrétní řešení. Především rychlá řešení. Takže až se podstata Evropské unie začne bortit a zřejmě už začala, pak je zase na politicích, aby včas a správně reagovali. Lidsky se dá pochopit, že premiér Bohuslav Sobotka má obavy a je teď nepodstatné z čeho. Co se ale pochopit nedá, že je v souvislosti s členstvím v unii a s tím souvisejícím problémům na jejich řešení snad úplně sám. Prozrazuje to i jeho muskulatura – Bohuslav Sobotka stárne přímo před očima. Zrovna tak se nedá pochopit, že naši europoslanci, kromě občasných štěků Jana Zahradila (ODS), v Bruselu zarytě mlčí. Nebýt nedávné Ransdorfovy patálie se švýcarskou bankou, jsou naši europoslanci dobře utajenou a ještě lépe placenou partou z vůle voličovy. Tak, probůh, jen žádnou vládní krizi!

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)