Svátek má: Marta

Politika

Velikost textu:

Schneider: Na manipulaci s pojmem „terorismus“ musíme být ostražití!

Schneider: Na manipulaci s  pojmem „terorismus“ musíme být ostražití!

V úterý 27. června 2017 byl v Kyjevě spáchán atentát na plukovníka Maksyma Šapovala, šéfa speciálních sil ukrajinské vojenské rozvědky. Byl zabit při explozi výbušniny, umístěné v jeho služebním voze. Při výbuchu byly lehce zraněny další dvě osoby.

Jan Schneider
28.červen 2017 - 08:20

Tento atentát ukrajinské ministerstvo vnitra považuje za teroristický čin a jako takový bude vyšetřován vojenskou prokuraturou. Ukrajinské vládní instituce bezprostředně po činu neuvedly žádné další podrobnosti, ani nenaznačily, koho podezírají z útoku. O Šapovalovi je pouze známo, že velel jednotce, která bojovala „při obraně Ukrajiny před ruskou agresí“ v Donbasu. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.

Je to nová ilustrace starého problému – ukrajinská vláda si dělá, co chce, ale když se jí někdo začne bránit, je z něj hned terorista, který není pojednáván podle normálních, ale speciálně zostřených ustanovení trestního práva.

Terminologický zmatek
Co je a co není terorismem? Na definici tohoto jevu nepanuje dlouhodobě shoda, což není náhoda, ale pro různé vlády cílový stav, protože s takto gumovým pojmem lze účelově manipulovat, leckdy se zásadními legislativními dopady.

Největší definiční shoda panuje zhruba v tom, že terorismus, jak už z názvu vyplývá, chce působit hrůzu. Jeho hlavním cílem není fyzická odplata ve stylu „oko za oko“, ale především psychologický dopad teroristického činu na co nejširší masy. A vybudit iracionální hrůzu, které těžko čelit, lze nejúčinněji dosáhnout nepřímým útokem, který je veden na třetí, nezúčastněné osoby. Ty však nemají s konfliktem nic společného, nemají ani schopnost ani možnost řešení konfliktu nějak ovlivnit. A těm, na něž je takto nepřímo cíleno, od nichž je vyžadováno splnění určitých požadavků, je dávána odpovědnost za osud oněch rukojmích.


Sporné případy
Ve Velké Británii byl v roce 2013 před kasárnami brutálně zabit voják. Útočníci kromě něho na nikoho jiného nezaútočili, na shromážděný dav nebyli agresivní, vyčkali příjezdu policie, pouze vzrušeně lidem vysvětlovali, že to je odplata za to, že muslimové u nich doma umírají rukama britských vojáků. Jeden z útočníků se jedné ženě dokonce omlouval, že musela to celé vidět, ale „ženy u nás tohle vidí každý den“.

Při popisu této události se též objevil pojem „terorismus“. Jak současný ukrajinský, tak i tento případ však mají společného to, že postrádají onen základní definiční znak terorismu (hrozba třetí, nezúčastněné osobě). Útok nebyl veden na civilisty, ale na vojáky, kteří pod přísahou upsali svůj život službě vlasti (zda jejich služeb využívá nebo zneužívá, to už je jiný problém).

V tom je rozdíl třeba od situace izraelské, kde jsou často civilisté cílem teroristických útoků (pokusy odůvodnit tyto útoky pracují s tvrzeními, že Izraelci jako daňoví poplatníci nesou svůj díl odpovědnosti, což jest však neudržitelně extenzivní výklad, kterým by bylo možno učinit kohokoliv odpovědným téměř za cokoliv).

Další zajímavý rozdíl je mezi případem bratří Mašínů, kteří neútočili na politické či mocenské centrum, ale výslovně na civilisty, čímž je podle vyprávění Oty Rambouska chtěli vybudit k povstání proti režimu (tlačili tedy na nezúčastněné osoby, čímž splnili definici terorismu), od činnosti odbojové skupiny Praha – Žatec, která plánovala klasický vojenský puč, jehož by si v případě úspěchu obyvatelstvo mohlo všimnout třeba až v jeho důsledcích, tedy ex post a velmi pozitivně, protože ideální vojenský puč je oproti terorismu noblesní a k civilnímu obyvatelstvu šetrná záležitost.

Extrémním případem totálního zneužití terminologie je pak případ bývalého ředitele památníku JadVaŠem Yitzhaka Arada, knihovnice Fanie Brantsovsky, paní Rachel Margilis a profesorky Sary Ginaite, bývalých partyzánů, působících za druhé světové války v Litvě, kteří byli počátkem 21. století (!) označeni v litevském tisku kvůli svému protinacistickému odboji za „teroristy“ a dokonce začali být vyšetřováni litevským generálním prokurátorem kvůli spáchání zločinů proti lidskosti! Tím, že bojovali proti nacistickým vojskům a dalším ozbrojeným složkám a jejich kolaborantům?

Pointa je velmi smutná, vypovídá totiž mnoho o tom, jaká ve skutečnosti je povaha současného litevského režimu, ať už ho budou protiruští váleční štváči obhajovat do huby roztrhání.

Proto je velmi dobře nepapouškovat mediální klišé, s termínem terorismus zacházet velmi opatrně, a hlavně se nenechat manipulovat. Protiruská propaganda se mocně snaží, ale čím dál více jsou jí vidět podolky. Faktem však je, že případnou manipulací s pojmem „terorismus“ mohou šílení politici cílit k legislativním změnám, jejichž důsledky by mohly být opravdu nebezpečné. Na ostatní protiruská propagandistická témata se můžeme šklebit, ale na manipulaci pojmem „terorismus“ musíme být převelice ostražití. I u nás doma!

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)