Svátek má: Marek

Politika

Velikost textu:

Schneider: Obamova chyba nebo podstata americké geopolitiky?

Schneider: Obamova chyba nebo podstata americké geopolitiky?

V dubnu loňského roku reagovala mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharová na výrok amerického prezidenta Baracka Obamy o tom, že jeho největší chybou bylo, že chyběl plán po útoku v Libyi, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.

Jan Schneider
12.leden 2017 - 21:21

Dále řekla: „Bylo to to samé s Irákem. A bude i s Afghánistánem. Nyní jsme svědky analogického schématu v Sýrii. Jak dlouho to bude trvat?“

Nyní začíná inventura Obamova prezidentství. Podívejme se tedy, jak to bylo s oním chybějícím „akčním plánem“, tedy obecně s tím, co se bude dít po provedené agresi?

Jeden vysoce postavený americký činitel těsně po napadení Iráku v roce 2003 sondoval v Praze, co by studenti a přednášející jednoho kursu dělali na místě Američanů. Myslel jsem tehdy, že jde o seminář, než jsem si ke svému zděšení všiml, jak si některé dobré nápady rychle zapisoval. Mrákoty dostaly své kontury v okamžiku, kdy nám prozradil, že dostal za úkol vypracovat plán poinvazních činností – a to až v okamžiku, kdy už Američané začali Irák bombardovat!

Je poučné přihlížet v geopolitice k nejoblíbenějším národním sportům. U Rusů to jsou bezesporu šachy, ve Spojených státech pak baseball. Jedni dlouze přemýšlí, než něco provedou, zatímco druzí odpálí míček, rozeběhnou se – a ono se uvidí. Byla by to sranda, kdyby nešlo o geopolitiku!

Zpět k Iráku. Donald Rumsfeld údajně z nedostatku finančních prostředků škrtl výdaje na tzv. „peacekeepers“ (to je tzv. druhá linie, zajišťující úkoly civilní správy ... mimochodem, aby bylo jasno, ta první linie, co všechno v té zemi nejprve roztříská, to jsou „peacemakers“). A tak vzniklo ono vakuum, které posléze opanovali různí fundamentalisté a islamisté a alkajďáci atd.

Váleční rekordmani, to jsou Obama a Merkelová!

Jenže to nebyla pravda, s tím nedostatkem finančních prostředků, neboť to snad byla jediná válka v historii, kdy útočící stát neučinil žádná rozpočtová opatření, protože se řídil zásadou, že válku zaplatí poražený. Celou válku, komplet!

Klíč k pochopení celé situace leží na stole, je otevřeně k mání, ale je v podstatě systematicky odsouván do zapomnění tunami žvástů (tedy technikou, kterou jako „hybridní“ vyčítá Západ Moskvě...). Prestižní americký geopolitik George Friedman totiž píše ve své knize „Příštích sto let“ stejné věci, které jsem slýchával z úst propagandy předchozího režimu, a nevěřil jsem.

Friedman v roce 2009 napsal, že po rozpadu SSSR se všechno točí okolo USA a už to tak zůstane. Celé 21. století bude poznamenáno základním sporem mezi USA a „zbytkem světa“. Ten se bude snažit z „druhotných velmocí“ slepit koalici, která by „zkrotila a kontrolovala“ USA. Ty budou „jednat preventivně“ (!), aby tomuto úsilí zabránily. Jinými slovy, každý, kdo se bude bránit celoplanetárnímu ovládnutí ze strany USA tak napadne zájmy USA, a ty budou konat „v sebeobraně“!

Kdo ovládne oceány, ovládne globální ekonomiku. Proto USA nikomu nedovolí vybudovat srovnatelné námořnictvo a ovládnout vesmírný prostor. Námořnictvo USA kontroluje všechny oceány na světě a každá loď se pohybuje pod kontrolou amerických satelitů, píše Friedman. Taková námořní dominance nikdy dosud v historii nenastala. Proto mohou USA provést invazi kdekoliv na světě, kdežto žádná země nemůže podniknout invazi do Spojených států amerických. Námořnictvo se stalo základem americké bezpečnosti a blahobytu.

USA proto hodlají zaměstnávat potenciální nepřátele pozemními konflikty, aby museli vydávat prostředky na budování pozemních vojsk, takže na námořnictvo jim už nezbude. Za tímto účelem budou USA podnikat i jemnější, preventivní kroky vůči všem eurasijským mocnostem (včetně takzvaných spojenců). USA budou neustále vytvářet různé a velmi proměnlivé regionální aliance, aby zabránily vzniku regionálního hegemona. Jsou totiž odhodlány zablokovat vzestup kohokoliv kdekoliv.

Cílem USA však podle Friedmana není vítězství v těch lokálních konfliktech! Spojené státy nepotřebují vyhrávat války. Stačí jim jednoduše rozložit řád věcí, aby druhá strana nemohla vybudovat dost velkou sílu, která by jim mohla oponovat. Cílem USA není stabilizovat, ale destabilizovat. Někdy je dokonce postačující a přijatelná i drobná porážka, protože i ta splní účel.

Když o americkém vývozu destability mluvívali komunističtí propagandisté, posílali jsme je k šípku. Nyní je poctivé nezavírat oči a položit si otázku: Byli to propagandisté, nebo velmi dobří analytici?

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)