Svátek má: Věroslav

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Podvedená a kolonizovaná Evropa

Zbořil: Podvedená a kolonizovaná Evropa

Nedávné vydání knihy Ilony Švihlíkové „Jak jsme se stali kolonií“ vyvolalo zájem různě orientovaných čtenářů a diskutujících, který se jistě bude ještě prohlubovat díky tomu, jak se bude vyvíjet nejen česká a evropská ekonomika (a co se bud dít i v jiných částech světa). 

Zdeněk Zbořil
15.listopad 2015 - 20:02

Kdo si chce udělat názor, ať si knihu přečte, ale my bychom chtěli upozornit na její obsah s ohledem na  souvislosti trochu provokativně nazvané knihy se současným „pohybem osob“. Už se ho konečně začali obávat, respektive jeho „nekontrolovatelnosti“,  i v těch zemích, pro které teze o „volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu“ měla význam téměř existenciální, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Tyto a podobné diskuse ale probíhají téměř soustavně od počátků vyhlášení revoluční „transformace“ politických a ekonomických institucí, a  některým  jejím epizodám byla věnována někdy větší, někdy menší pozornost veřejnosti s některé zapomenuté se nám znovu vybavují v souvislosti s aktuální sociálním chaosem. . Kdybychom si při tom vzpomněli na Karla Marxe a marxisty, mohli bychom říci, že vše zahájily revoluční změny „výrobních poměrů“,  změna „vlastnictví výrobních prostředků“,  a   proto  politicko-ekonomického pořádku,  která v podivuhodné anti-marxistické rétorice byla označená jako „cesta od socialismu ke kapitalismu“.

Ačkoli by se mohlo zdát, že již bylo všechno řečeno, ukazuje se v souvislosti s  množstvím imigrantů přicházejících do dnes už „rozšířené“  a „prohloubené“ EU a s výhružným projevem britského premiéra Davida Camerona,   který mimo jiné vyzval současnou EU, aby  zvážila, při dalším svém „rozšiřování“, zda se ekonomiky těchto nových zemí sbližují nebo dokonce už sblížili  s ekonomikami existujících členských států.

Jsou to slova, kterým jistě budou věnovat velkou pozornost nadšení revolucionáři na Ukrajině, kteří riskovali své životy na kyjevském Náměstí nezávislosti, alias Majdanu,  ale i v Gruzii, Kosovu a Srbsku, Makedonii a Černé Hoře a v dalších zemích, kterým ještě nedávno slibovali prominentní členové EU hory doly.

Možná, že si v těchto zemích vzpomenou na skeptické hlasy těch, kteří byli svědky „divoké, ale státem řízené privatizace“ a změny politických režimů ve východní Evropě a uvědomí se, co je čeká.  I my jsme už zapomněli, že na začátku těchto změn byly obavy, zda slibovaná „transformace“ není pastí, do které se chytnou některé státy střední a východní Evropy, ale jak víme, zkušenosti jsou nepřenositelné a tak je, jen tak na okraj, zkusíme trochu   sumarizovat.
 
Patřilo k dobrému tónu o takových věcech veřejně nemluvit, , protože v Praze se tehdy vše ospravedlňovalo cinkáním klíči, Poohlédneme-li se někam na počátek devadesátých let 20.stol.,  najdeme hned několik textů, které  „východní Evropu“ varovaly a upozorňovaly, že „bude podvedena“.
 
Už v roce 1994 napsali dva němečtí autoři Josef Goldammer a Eduard Friedweg studii, kterou nazvali Podvedený východ - východní Evropa ve smrtelném sevření Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou (Der betrogene Osten. Osteuropa om Würgegriff von Internationalem Währungsfonds und Weltbank) a kritizovali úlohu těchto dvou dodnes nedotknutelných institucí při organizování východoevropského „podvodu“.

Domnívali se, že východní (a střední) Evropě hrozí „politické a ekonomické podrobování pomocí osvědčených finančních institucí“, zakrývané hesly o „nutnosti obnovy“. To vyžadovalo „souhru politického a ekonomického vměšování a .vyřazení každé vážné konkurence“.

Důsledkem toho mělo být “namísto zlepšeného využití potenciálu, jeho zbídačování a systematické omezování“, které je možné nazvat jako „politiku deindustrializace“.


Významným nástrojem tohoto „podvodu“ mělo být vytvoření velkého zahraničního dluhu, který bez emocí, ale velmi případně nazvali „dluhovou pastí“. S tím pak měly souviset důsledky této pasti - domácí zadlužení a „hra s imaginárními hororovými platbami“. To bude doprovázet měnový propad, inflace a devalvace respektive měnový propad, devalvace měny a následná hyperinflací.

Jinými důsledky jsou  „krádež mzdy“ a ztráta perspektivy zaměstnání, a neměli bychom zapomenout ani na „devalvaci poznání“, respektive vzdělání, které jakkoli je obtížně měřitelné, vyvolává morální a sociální frustraci, chceme-li podle Havla  a Kundery - „blbou náladu“..

Oba němečtí autoři se také zabývají problematikou omezování rozpočtového deficitu, souvislostmi s otřesem zahraničního obchodu a konečně si kladou otázku „v jakých  zájmech dochází k radikální privatizaci“. Upozorňují, že jde jen o symbiózu „starých a nových triků“.

Zbořil: Západ Západu nebo východ Východu?

Pak se objevují nám dnes už dobře známé vedlejší projevy kapitalistické tržní ekonomiky, mezi které můžeme zařadit bouřlivý růst kriminality a morbidity, nekonečné zvětšování rozdílů životní úrovně, odliv mozků a stále lacinější peníze a další negativní jevy téměř globální povahy jako je: ukládání nejen jaderného odpadu, nikoli pohyb, ale pašování osob, mezi nimi i pašování žen a dětí a další morálně pokleslé dekadentní jednání..A nezapomínejme ani na „obnošenou zákulisní hru“, kterou je vynoření se fašistických a neonacistických tendencí, kterým jsme si z nepochopitelných důvodů navykli říkat „pravicový extremismus“.

Tyto myšlenky v jednotlivých kapitolách své knihy autoři rozvádějí a dokládají statistikami, které mají  být na horizontu těchto evropských událostí jako třeba  vývoj dluhů  tzv. rozvojových zemí, ekonomické ukazatele ČLR, v té době zdaleka ještě ne tak šokující na svou výkonnost hrdou evropskou a americkou ekonomiku. A nezapomínají ani na data, dokumentující úlohu Mezinárodního měnového fondu a jeho politický vliv.

Neděláme si iluze o tom, že napsané slovo má velký význam v době, kdy sociální realita je masivně formována médii a bohatstvím manipulují malé skupiny osob, které vlastně ani nevědí, zda dávají směr tokům peněz, anebo je jejich zničující proud unáší někam do neznáma. Ale snad nám přinese tento text trochu úlevy, když si uvědomíme, že nic není pod sluncem nového a všechno už tady jednou bylo.
 
 (rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)

 


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: