Svátek má: Jakub

Zprávy

Velikost textu:

Petr Markvart: Migrace je nástroj USA proti Evropě

Petr Markvart:  Migrace je nástroj USA proti Evropě

Jak NATO, tak EU v současnosti i v nedávné minulosti neúnavně prokazují, že jsou pouze nástrojem k prosazování mocenských zájmů Spojených států a velkých zemí a vůle, zájmy či názory dalších je vůbec nezajímají.

Petr Markvart, obchodník a právník
14.březen 2016 - 20:30

"Problém ilegální migrace slouží nepochybně více hráčům.Turecku jako nástroj vydírání, který má především definitivně přimět unijní politiky k přijetí této země do Evropské unie. Spojeným státům jako nástroj k oslabení Evropy v honbě za jejich globální ekonomickou a finanční nadvládou a bohatým arabským státům oblasti k infiltraci Evropy a k nátlaku na přijetí jejich vlastní energetické koncepce, která z nás učiní de facto vazaly všech jmenovaných. Čím dříve si uvědomíme, že v této válce má Evropa spojence na druhé straně barikády, tím lépe pro nás samotné, " uvedl Petr Markvart v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz..

"Německo není suverénní zemí. Německý Kanzler Akte z 21. května 1949 vyjmenovává taxativně oblasti, kde se spolkový kancléř, v našem případě kancléřka, podřizuje pokynům ze Spojených států. Brutální útoky na společenské a hospodářské základy Německa v podobě současné ilegální migrace a likvidační kampaň proti jeho nejvýznamnější firmě, kterou je Volkswagen (11. největší firma světové ekonomiky, která zaměstnává téměř 600 tisíc lidí, včetně těch z České republiky), jsou významným varováním, co může nastat v případě neposlušnosti. Politika vstřícnosti EU vůči Turecku je jednou ze stálých priorit politiky Spojených států, která je prosazována na všech strategických euro-atlantických jednáních. Řekl bych tedy, že otázka současného zcela nesmyslného a protiněmeckého (nebo chcete-li i protievropského) chování Angely Merkelové, je tedy spíše výrazem diktátu a bezmoci, než jejího spolčení s Turky," pokračuje Markvart.

"Je pravdou, že turecké ozbrojené síly byly (stejně jako v mnohých jiných zemích) většinou garantem zdravého politického vývoje. Když už se události v novodobém Turecku řítily ke katastrofě, byli to právě jeho generálové, kteří převzali dočasně výkon státní moci a umožnili zformování nových politických sil. Čím více se však politika Spojených států dostává do vleku přání islamistických vládců Saúdské Arábie a dalších monarchií v Zálivu, tím více budou sílit i velko-osmanští islamisté v Turecku. Jejich touhu po úspěchu, moci a vítězství je potřeba ukojit za každou cenu, aby mohli národu ukázat svojí sílu. K dosažení této iluze má mimo jiné sloužit rozparcelování severní Sýrie a Iráku, izolace Íránu a fixace Egypta v této vznikající ose," vysvětlil Petr Markvart pozici turecké armády a snu o velké osmanské říši.

"Všechny politické síly, které chtějí ve vnitřních záležitostech své země udivovat silou (nebo spíše siláctvím), jak to předvádí i Erdoganova AKP, potřebují prokázat svoji sílu v mezinárodních vztazích. Vůči Evropě tím, že jí donutím k přijetí Turecka do EU, vůči Spojeným státům tím, že se vymezí proti jejich podpoře (iráckých) Kurdů, proti slabším sousedům Sýrii, Iráku a Řecku vojenskými provokacemi, podporou teroristů, územní expanzí. Historická zkušenost nás učí, že Turek byl v zásadě vždycky vyděrač a zbabělec, který vystupoval z pozice síly vůči slabším a páchal podrazy proti silnějším, pokračoval Markvart k otázce Turecka.

Handelsblatt: EU nemusela „prodat svou duši" Erdoganovi


USA a EU říkají, že Asad není demokrat. Jak je na tom s demokracií Turecko?

Chápání pojmů, jako jsou „demokracie“ a „lidská práva“ může být v různých zemích chápáno a vykládáno zcela odlišně od naší představy. Je to jiným kulturním i politickým vývojem a společenským uspořádáním. Ostatně, podívejte se na to, co je vydáváno za „demokracii“, tedy „vládu lidu“ v Evropě samotné. Kandidáty do voleb a jejich pořadí diktují občanům sekretariáty politických stran, pokud se objeví strana mimo současný „establishment“, její kandidáti jsou buďto vyřazeni hluboce nedemokratickým většinovým volebním systémem nebo dohodou „tradičních stran“ proti „vetřelci“ do jejich politického rybníka (viz nedávné regionální volby ve Velké Británii a Francii). A nad tím vším se vznáší nikým nevolené „nevládky“ placené z veřejných prostředků cizích zemí, které si uzurpují stále více kompetencí a vlivu na společenské dění. Domníváte se, že takhle má vypadat demokracie, nebo spíše někdo, kdo káže o demokracii jinému?

Prezident Asad čelí rozsáhlému spiknutí a intervenci proti vlastní zemi a jejím obyvatelům. Očekáváte snad, že si právě teď může dovolit okamžitou liberalizaci politického života v zemi? Paradoxně (nebo možná zase až ne tak moc paradoxně) mu v tom podporou teroristů v Sýrii bráníme nejvíce právě my sami – euroatlantický svět.

Jaký očekáváte další vývoj v Sýrii?

Sýrii pomohla současná krize a intervence na její území v opětném definování vlastních hodnot a v nalezení integrity. Sebevědomí jejího obyvatelstva i ozbrojených sil vzrostlo a popularita prezidenta Asada a jeho spolupracovníků je vyšší než na začátku krize. Nelze však nevidět zničenou ekonomiku, průmysl, infrastrukturu, odliv mozků, rozkol ve společnosti, které tato intervence způsobila. Bude trvat celá desetiletí, než se napraví škody materiální, a celé generace, než se zapomene na škody morální. Přesto, anebo právě proto, se koncept multikonfesní a sekulární Sýrie ukázal jako životaschopný a velmi důležitý pro celý Blízký a střední východ. Jeho vítězství povede postupně k nevyhnutelné porážce nesnášenlivého wahhábismu a vlivu Saúdské Arábie. Budu Sýrii v tomto boji a v procesu její poválečné rekonstrukce rozhodně držet palce a budu jejímu lidu pomáhat a podporovat ho tak, aby se Sýrie opět stala silnou a svébytnou zemí. Je to totiž i v našem vlastním zájmu.

(rp,pl,prvnizpravy.cz,foto:arch.)


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: