Svátek má: Jonáš

Zprávy

Velikost textu:

Strašák rakoviny je pouhou iluzí. Cigarety skončí v tabatěrkách

Strašák rakoviny je pouhou iluzí. Cigarety skončí v tabatěrkách

Že kuřácké potřeby opět výrazně podražily, to je už známá věc. Nic nového není ani rozhodnutí zavádět odpudivé obrázky na obalu krabiček, které tu drahotu mají prezentovat, komentuje pro Prvnizpravy.cz Petr Štrompf.

Ilustrační foto
8.únor 2016 - 21:21

Tu mrtvola v igelitu, tu plíce kuřáka připomínající spíš hromadu uhlí a jiné apely na uchování si zdraví. Až si člověk řekne, kam až ve své představivosti je schopen úřední šiml dojít. Je úplně jedno, zda je to našinec z příslušného ministerstva nebo jakýsi bruselský aktivista. Protože kdyby byl soudný, muselo by dotyčného napadnout, že obraz lidského neštěstí či jeho původu dav neodrazuje. Jinak by se v římském Coloseu za přihlížení císařů a tisícihlavého krvelačného plebsu nekonala jatka, která dodnes nemají obdoby. Obrana proti případné duševní újmě vždy byla, je a bude otrlost. Ta přece v různých formách nechybí žádnému národu od vzniku prvobytně pospolné společnosti.

Dobře tedy, držme v ruce tabákový výrobek a podivujme se pohledem na krabičku, co vykouřená cigareta s naším zdraví po letech udělá. Že udělá, o tom není pochyb. Ale díváme se na lidský orgán, který není náš. Tím pádem se nás to tak nějak asi netýká. Cítíme se dobře a zrovna jsme dostali chuť na cigárko. Pokrčíme rameny a dáme si prvního šluka. Krabička se zbylými cigaretami zmizí v kapse, vytáhneme ji až při příštím absťáku. Bruselský byrokrat s českým přikyvovačem jsou v tu chvíli kuřákovi ukradení. Psychoefekt nula a velmi rychle se dá vypořádat i se samotnou krabičkou. Její obsah se přece dá úhledně narovnat do tabatěrky, která sama o sobě demonstruje určitou obřadnost. Výběr tabatěrek je nekonečný a mnohdy se skutečně jedná o mistrovská díla. Tak proč se zabývat jakousi papírovou zbytečností s ohavnými záběry z pitevny? Navíc je nutná jen do chvíle, než kuřák po krabičce v trafice sáhne a v další minutě je zase jen obyčejný papírový odpad.

Ministr zdravotnictví Němeček varoval proti kouření s urnou v ruce

Je svatá obchodnická pravda, že obal zboží prodává. Ovšem u zcela jiného sortimentu, než u zboží vyvolávající závislost. Tabák je droga, ne že ne. Závislák ve chvíli potřeby nebude vnímat na obalu vůbec nic. Takže iluze diskutérů napříč politickým spektrem, že tato kampaň s ohavnými obrázky by mohla zabrat zejména u mladých lidí, je mylná. Zrovna tak jako představa, že se počet kuřáků sníží. Protože nesmí zůstat jen u stále stejných obrazových předloh, každé dva roky se budou muset měnit. Takže tahle hnusárna pod tlakem prostě musí jednou zabrat. Vyloučeno to není.

Však se taky v zemích, kde se tato varovná drastická obrázková prezentace realizovala, měla počáteční negativní dopady na prodej tabákových výrobků. Dnes už to není pravda, vše opět frčí ve starých kolejích. Zvítězila nejen otrlost. A taky absťák. Ten je pro kuřáka vůbec nejpádnější argument, proč si takto ohavných krabiček potom koupit třeba rovnou pět. Protože pouze dva jedinci ze sta pokoušejících se kouření vzdát, vydrží s odvykací kůrou až do konce. Kde je její konec? Teprve po sedmi měsících pauzy lze hovořit o podstatném úspěchu v souboji silné vůle s pokušením. Vydrží-li jedinec nekouřit rok, pak má zpravidla vyhráno úplně.

Pro český tabákový průmysl bude tento rok velkou zkouškou. Rotuje v něm celá řada obav, co způsobí vyšší spotřební daň, či zda projde zákaz kouření v restauracích a hospodách. Logické vyústění toho jsou obavy ze snížení prodejů. Pro zavilé nekuřáky jsou podobné starosti pouhou zbytečností, když se jich to netýká. Ať si krabička cigaret stojí třeba pětistovku.

Jistá nespravedlnost tady ale je. Existují totiž i abstinenti. Přitom nekuřák si třeba nějakou tu skleničku příležitostně neodepře. Měl by lihovarnický průmysl balit láhve alkoholu do etiket ze záběrů z dopravních nehod? Ne-li přímo z masakrů, jen aby spotřebitel věděl, co alkohol za volantem může způsobit? Výstražný apel se dá navléknout na cokoliv – třeba i na nealkoholické nápoje. Jen si představte láhev limonády s etiketou dítěte, zobrazující jeho děsivě zkažené zuby. Jako důkaz toho, co dovedou cukry či umělá sladidla. Chybí už jen nápad zavést apel i do masného průmyslu. Snímky  rakoviny tlustého střeva na obalech s telecími řízky si snad raději ani nepředstavovat. Z toho vlastně vyplývá jediné - obrázky nádorů vlastně jen dokazují pokročilou míru nevkusu a hnusu, kterou je současná společnost zaplavena.

(rp,pšt,prvnizpravy.cz,foto:arch.)


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: