Svátek má: Jeroným

Zprávy

Velikost textu:

Uvádíme případ, kdy se šikanováním stalo sledování opery Libuše na TV

Uvádíme případ, kdy se šikanováním stalo sledování opery Libuše na TV

Co ještě není a co už je šikanování, to  jsou otázky těchto dnů, kdy pronikají na veřejnost případy ze školství. Jenže šikanování bylo v minulosti spojováno spíše  se soužitím vojáků prvního a druhého ročníku základní vojenské služby. 

Pootevřme trochu okna a podívejme se na šikanování v minulosti
21.únor 2016 - 01:02

"To není šikanování, soudruzi. To je zvýšená náročnost na vojáky," tvrdili v minulém století často důstojníci, když si vojáci v prvním roce základní vojenské služby stěžovali na ty, kteří už měli do civilu méně než 365 dnů.

Šetřit případ šikanování znamenalo mít na vojenském útvaru mimořádnou událost a to si každý důstojník uvědomil, když se k němu dostaly zprávy o dění, které s šikanováním mohlo mít něco společného. Důstojník stál před volbou ohlásit to nebo ne.

V současném systému školství však by měly být  nastaveny jiné hodnoty, aby nenastaly situace, že projevy šikanování se budou tajit a hlavně neřešit.


Případ, který popíšeme,  se opravdu stal a vyprávěl nám ho nikoliv  voják D. Texis Tailor, ale jeden tehdejší četař absolvent, který byl události svědkem.

Na konci semdesátých let byla v Československu  volba televizních programů jednoduchá. Československá televize vysílala na dvou kanálech a program toho prvního 1. ledna byl odhadnutelný roky dopředu. Buď diváci koukali na operu Libuše  nebo na Prodanou nevěstu.

Toho večera po Silvestru byla tehdy na programu Libuše a jednoho vojáka mazáka napadl  sice bohumilý čin, ale z něhož  se nakonec vyklubalo šikanování.


Jak k tomu došlo?

Pět minut před dvacátou hodinou jeden z mazáků společně se svými kamarády měl nápad spočívající ve vyhnání všech vojáků bažantů nebo zobáků, jak jim ti starší říkali,  znovu do místnosti, kde sledovali předtím  v televizi Televizní noviny.

Jak mazáci vymysleli, tak uskutečnili.  Asi třicet vojáků jedné roty nejmenovaného vojenského útvaru, jak se dříve psalo ve vojenském tisku, sedělo a hledělo na obrazovku, aby se v závěru dvouhodinového pořadu dozvědělo, že český národ neskoná.

Vše by prošlo bez povšimnutí, kdyby si jeden z diváků vojáků, který měl jiné představy, jak prožít novoroční večer na rotě, nepostěžoval v dopise babičce, že byl přinucený jinými staršími vojáky  dívat se na operní klasiku Smetanovu Libuši.

Babička to tak nenechala a napsala na ministerstvo tehdy národní obrany, odkud dopis s žádostí o vyřízení a informování o dalším osudu putoval k vojenskému útvaru zástupci pro věci politické. Ten, když uviděl obálku s ministerským razítkem, tak dosáhnul v obličeji barvy jako jeho rodná strana a ještě zrudlý  zavolal svému nadřízenému na armádní velitelství.

"A nebylo to šikanování, soudruhu?" zeptal se nadřízený a pro jistotu poslal na útvar vyšetřovatele.

Vyšetřováním se zjistilo, že skutečně vojáci druhého ročníku přinutili ty mladší kamarády ve zbrani ke sledování opery Libuše v televizi.

"My jsme mysleli na jejich dobro. Vždyť z těch kluků  do té doby Libuši nikdo neviděl a kde jinde než na vojně může přijít k takovým kulturním  hodnotám jako je klasické  operní dílo," hájil se ten nejprotřelejší  z těch starších vojáků.

Valachová k šikanování na školách: Rodiče a děti respektujte učitele

A víte, jako to dopadlo?

Našlo se pět iniciátoru a nejaktivnějších organizatorů společného sledování televizního zpracování opery Libuše a po právu byli potrestání podmínkou za čin šikanování.

Copak to nahnání vojáků ke sledování Libuše by bylo jim ještě prošlo jako čin, který není zavrženihodný, ale přinut vojáky, aby po celou dobu měli ruce za zády a nesměli si ani odejít na záchod, tak to už bylo podle soudu, který pak s vojáky proběhl, soudruzi vojáci šikanování.

(ps, Prvnizpravy.cz, foto: Petr Skála)


Nechcete zmeškat důležité zprávy? Přihlašte se k jejich odběru: